Chleba byl vzácností, maso svátkem a nic nesmělo přijít nazmar. Přesto ve slezské kuchyni najdete jídla, která sytí žaludek i duši. Bramborové polévky z obyčejné vody, sladké šimleny ze švestek, černá omáčka nebo vaječina z pěti set vajec, kvůli které se sešla celá vesnice – důkaz, že i „chudá“ jídla umí vyprávět velké příběhy.
Ve Slezsku se na plotně téměř každý den vařila polévka – a často byla hlavním jídlem dne. Bramborová kobzolanka, jednoduchá česnečka, vodinka ze zbytků chleba a brambor. Základ tvořila voda z vařených brambor, aby se nic nevyhodilo. Přidala se cibule, česnek, kopr nebo kousek sádla a výsledek byl nejen dobrý, ale i překvapivě sytý.
- Další oporou slezského jídelníčku byly luštěniny – čočka, hrách, fazole. Ty tvořily základ hustých polévek, které měly na plotně své čestné místo. V chudších domech se jedly jen tak, s chlebem, v těch bohatších i s kouskem slaniny.
Když přišla zabijačka, slavilo se
Maso bylo sváteční záležitost. A když se konala zabijačka, stůl se prohýbal pod jídlem, které jindy nebývalo. Kotlíková polévka, jitrnice, jelítka nebo tlačenka – to všechno se připravovalo na několik dní dopředu. Mezi specialitami nechyběla ani černá omáčka – tmavá, hutná a výrazná, která se vařila hlavně v zimě a patřila k tomu nejlepšímu, co zabijačka dala.
Sladké šimleny a bryje
Slezané si uměli dopřát i sladké. Jenže ani tady nešlo o složité dezerty – spíš o využití ovoce, které dům a zahrada nabízely. Typickým pokrmem byla šimlena, sladká omáčka ze švestek, podávaná s mlékem, povidly a máslem. Každá rodina ji vařila trochu jinak, ale vždycky byla hustá, voňavá a sytá.
- Když nebyly švestky, přišla na řadu jablka nebo hrušky. Z nich se dělala bryja – hustá ovocná kaše, která zasytí i bez pečiva. A protože nic nepřišlo nazmar, ovoce se zavařovalo a sušilo i na zimu.
Brambory, základ slezské kuchyně
Brambory byly alfou a omegou jídelníčku. Vařily se, pekly, smažily, strouhaly. Z nastrouhaných brambor zabalených do zelných listů se pekly polešníky – jednoduchá, ale neodolatelná pochoutka. Jindy se brambory přidávaly do placek nebo do knedlíků, které se pak zalily omastkem nebo omáčkou.
- Když nebylo nic jiného, stačily brambory s cibulkou na sádle nebo česnekem. I tohle „obyčejné“ jídlo dokázalo zahnat hlad a dodat energii na celý den.
Vaječina, kvůli které se sešla celá vesnice
Největší společenskou událostí bývala tzv. vaječinová neděle. Hned po svatodušních svátcích se lidé z vesnice sešli na louce nebo u lesa, každý přinesl něco – vejce, slaninu, cibuli, chleba, někdo pivo nebo kořalku. A pak se v kotli na ohni připravila obří vaječina, často i z několika stovek vajec.
- Byla to slavnost, která znamenala začátek léta, posilovala sousedské vztahy a byla důvodem k setkání. Vaječina pod širým nebem chutnala vždycky lépe než doma – možná i proto se na ni každý rok těšili malí i velcí. A je to jeden ze zvyků, který trvá ve Slezsku dodnes.
Ryby z potoka i kapři z rybníků
Slezská kuchyně nebyla jen o bramborách a vejcích. Kluci chytali pstruhy a mřenky, někdy i raky, které pekli rovnou na ohni. Ryby se chytaly často potají, v noci, aby se malí pytláci vyhnuli hlídce. A když nebyly říční ryby, přišli na řadu kapři z místních rybníků – tradičně se připravovali na paprice a i z nich se stávalo slavnostní jídlo.
Zkuste to i doma. Uvařte obyčejnou česnečku, upečte bramborové placky nebo si udělejte vaječinu na zahradě s přáteli. Možná zjistíte, že tahle „chudá“ jídla mají větší kouzlo než složité recepty z drahých surovin.
Zdroj: Petra Pospěchová: Regionální kuchařka: Všechny chutě Čech, Moravy a Slezska, Apetit
