Potkat se s cukrářem Josefem Maršálkem se na první pohled může dát jako fajn záležitost. Ale pozor, má to i svá rizika. Mimo jiné sklouzne řeč vždy směrem k jídlu, k dobrému jídlu, k dobrému sladkému jídlu. A vás začne zákonitě honit mlsná. A přesně tak to bylo i na zimním Apetit pikniku.
Milá drobotino, je tu začátek prosince a protože se zcela jistě nechceme podílet na propagaci vánočního stresu, máme tu pro vás pohodové povídání s cukrářem Josefem Maršálkem. Pokud by autorka „pohodindy“, účastnice reality show Bachelor Bobina, potřebovala pauzu, Josef by ji dokázal zcela jistě nahradit. Vždy dobře naladěný cukrář s úsměvem na tváři, který nikdy neodmítne vyfotit se s fanoušky nebo odpovědět na zvídavé otázky redaktorky Apetitu.
V jednom rozhovoru jste řekl, že to, co upečete, nejíte, protože víte, jak to chutná. Kdo to tedy jí?
Všichni kolem mě. Jsem z velké rodiny a žijeme na vesnici, kde máme i spoustu známých. Ale abych to uvedl na pravou míru: když vím, jak to chutná, tak nemám potřebu ochutnávat. Ale když dělám něco nového, zkouším nový recept, tak samozřejmě musím ochutnat.
Kdysi jste říkal, že dobrou cukrárnu poznáte podle větrníku. Platí to stále?
Na tom se nic nezměnilo. A pokud nemají v nabídce větrník, tak zkusím obyčejnou kremroli ze sněhem – a hned víte, na čem jste. V pekárně bych si dal chleba, když umí pekař udělat dobrý chleba, tak pravděpodobně umí udělat všechno.
Existuje jídlo, které byste za nic na světě nesnědl?
A priori ne. Já mám potřebu ochutnat asi všechno. Ale rozhodně existuje jídlo, ke kterému se za nic na světě nevrátím: to je třeba skotský haggis, kde jsou plněné jehněčí vnitřnosti dalšími vnitřnostmi. Ochutnal jsem a nikdy víc, děkuji pěkně.
Natrefil jste někdy na recept, který jste vůbec neměl potřebu upravit, „vymaršálkovat“? A používáte jej v původní verzi?
Recepty na vanilkové rohlíčky nebo na linecké, to jsou takové recepty, které se neupravují, jsou po generace stejné, stejné a stejné. Ale zkuste jenom ze srandy do toho obyčejného lineckého nebo do vanilkových rohlíčků dát třeba 2–3 gramy soli na kilo mouky, ono to vystřelí úplně do nových výšin. Není to něco, co jsem vymyslel, je to jenom o tom pochopit, jak funguje chemie a co dokáže sůl udělat v jídle.
Když jste mluvil o haggisu, který byste si nikdy nedal, tak je naopak jídlo, které byste mohl jíst každý den, od snídaně do večeře?
Bramborové placky: nastrouhané brambory, trochu vajíčka, majoránky, česneku a kmínu. Usmažit na oleji nebo na sádle s majoránkou. A to je něco, čeho já jsem se neuměl přejíst ani v dětství, a dneska je mi 43 let a když moje tchýně udělá cmundu, tak to je pro mě absolutní vrchol delikatesy... Kam se na to hrabe a lá bažant.
Co nesmí chybět u vašich Vánoc?
Já musím mít vánočku, bez té to nejde. I když jsem žil různě v cizině, tak z českých Vánoc jsem vždycky pekl vánočku. A k cukroví vždy všem říkám: upečte si toho fakt malinko, ale mějte to co nejvíc dobrý. Nesnažte se dělat zásoby, nesnažte se soutěžit se sousedy o to, kdo má více druhů. Hlavně ať to zvládnete v klidu sníst a nemusíte potom nic pytlíkovat, mrazit nebo nedej bože vyhazovat.
Zdroj: Apetit
