Když se řekne Josef Maršálek, většina z nás si vybaví jeho úsměv, laskavost a sladkosti, které vždycky vypadají, jako by z nich dýchalo teplo domova. Jenže tenhle cukrář, spisovatel a milovník života má i druhou stránku – zemitou a s rukama v hlíně. Před Zimním Apetit piknikem jsme si s ním povídali o tom, že ho čeká podzimní sklizeň, odkud se vzalo „moje milá drobotino“ a proč se mu někdy v kuchyni nedaří.
Když s Josefem mluvíte, zjistíte, že všechno, co dělá, má společného jmenovatele – radost. Nepůsobí jako někdo, kdo by si hrál na kuchařskou hvězdu. Spíš jako člověk, který si dokáže užít vůni másla, trhání jablek nebo první podzimní chlad. A tak i když má za sebou kariéru ve světě, vydané knihy a televizní pořady, mluví o životě na zahradě a o tom, že všechno dobré začíná obyčejným klidem v duši.
Na co se letos na Apetit pikniku těšíte? Nebudete tam poprvé – co máte na této akci nejradši?
Pro mě je účast na Apetit pikniku hlavně o tom vidět po dlouhé době lidi, které mám rád. Ať už jsou to organizátoři, nebo moderátorka Kristinka, určitě tam bude spousta prodejců lahůdek. Je to prostředí, které přirozeně dává dohromady food komunitu České republiky, protože nás všechny spojuje láska k jídlu.
Na zimním Apetit pikniku jsem ještě nebyl, takže to pro mě bude nová zkušenost. Určitě potkám pár svých známých a přátel – a zkrátka a dobře se tam těším.
Nemohli jsme se nezeptat: vzpomenete si, kdy jste poprvé listoval časopisem Apetit?
Já jsem zaregistroval časopisy o jídle docela brzo, někdy v devadesátých letech, ale tehdy jsem si je ještě nemohl dovolit kupovat. Pamatuju si, jak jsem doslova olizoval výlohy novinových stánků v Hranicích. Když se tam otevřel první nákupní dům, doslova jsem se těmi jídelními časopisy „prožíral“. Prodavačkám se to asi moc nelíbilo, ale mně to přišlo strašně inspirativní.
Barevné fotky, spousta receptů, kde se vařilo a peklo z ingrediencí, které tehdy nebyly běžně dostupné. Myslím, že právě tyhle magazíny udělaly v 90. letech velký kus práce. Byla to osvěta – a nám všem, kteří pak přišli s televizními pořady nebo Instagramem, to hrozně pomohlo. A i Apetit udělal velký kus práce. Za to mu díky.
Odkud vzniklo vaše typické oslovení „moje milá drobotino“? Má to spojitost s vaší dřívější učitelskou rolí?
„Moje milá drobotino“? To přišlo tak nějak intuitivně, ale domnívám se, že jsem na to slovo narazil v Babičce od Boženy Němcové – a velmi to ve mně rezonovalo. Ta kniha je pro mě dodnes jedna z nejmilejších. Je v ní všechno – koloběh života, vztah člověka ke krajině, k půdě, k lidem. Je to učebnice toho, jak žít naplněný život, aniž byste někoho nebo něco „vykrádali“ – a nemyslím tím jen fyzicky, ale i mentálně.
Ta kniha je pro mě klíčová, stejně jako můj vztah k mým babičkám. V médiích jsem to oslovení nepoužil vůbec záměrně – ale jednou jsem to někde řekl, lidé zareagovali úžasně, a najednou se toho chytili i moderátoři. Nebyl to plán, ale takhle krásně to dopadlo.
Říkáte, že jste věrný poctivým chutím – jaké máte spojené s podzimem?
Pro mě je podzim o tom připravit se na zimu – je to období, kdy se sklízí, zpracovává a uchovává. My jsme teď teprve otrhali kdoule, máme plnou garáž jablek a hrušek. Za chvíli půjdu na zahradu a otrhám papriky – těch je snad víc než metrák.
Chystám se udělat kimchi z ředkviček a ředkví, které pěstuju ve čtyřech různých odrůdách. Na záhonu mi ještě zůstala spousta zeleniny: mangold, řepa, kapusta, kapustičky, pórek, cibule, kadeřávek. To všechno je pro mě podzim.
A k tomu samozřejmě pečení – dýně, sladké brambory, ořechy, jablka, hrušky… Mám rád ty teplé, hutnější chutě. V létě je to víc o smetaně nebo zakysaných mléčných výrobcích, teď je to spíš hutnější, poctivější jídlo, které vás nasytí, zahřeje a připraví na zimní spánek.
Vaše recepty jsou pro domácí pekaře sázka na jistotu. Stane se, že se vám někdy v kuchyni nedaří?
Pokud se mi někdy v kuchyni nedaří, pak je to z 99,9 % proto, že jsem do hrnce nedal správnou náladu. A protože to o sobě vím, když si z různých důvodů něco naplánuju a pořád mi do toho něco vstupuje, naučil jsem se i to pečení nebo vaření prostě odložit. Nebo si udělat něco rychlejšího, jednoduššího, aby to dobře dopadlo. Když se člověk nemůže obklopit situací, která ho inspiruje a dostane do dobré nálady, je lepší to prostě nechat být. Odložte to. Počkejte, až budete v klidu, a udělejte si to hezké.
Pečení je radost. Pečení spojuje. A výsledky dokážou v lidech vyvolat ty nejpříjemnější emoce. U dobrého jídla a pití se dají vyřešit i ty největší patálie. A když si k tomu dáte něco dobrého, najednou je ten život jednodušší. Doporučuju to jako rovnici, která má řešení pro všechny.
Pečení má být radost, s tím s Josefem souhlasíme na 100%. A přesně o tom bude i Zimní Apetit piknik 2025. V sobotu 22. listopadu se na vás těšíme v Národním zemědělském muzeu v Praze. Od 9:00 do 18:00 vás čeká den plný dobrého jídla, poctivých surovin, inspirace a setkání s lidmi, které spojuje stejná vášeň – láska k jídlu. Dorazí samozřejmě i Josef Maršálek, takže o sladké zážitky nebude nouze!
Zdroj: Apetit
