Je to jedna z těch polévek, které poznáte po čichu dřív, než ji uvidíte. Bramboračka. Obyčejná, česká, poctivá. Taková, jakou znáte od babičky, z chalupy nebo z dětství, kdy se servírovala s kouskem čerstvého chleba a neodolatelně voněla. Dnes se možná zdá příliš obyčejná – vedle krémů z dýně nebo asijských polévek určitě, ale právě v její prostotě najdete sílu. Protože když je venku sychravo, bramboračka vás dokáže postavit na nohy.
Bramboračka je klasika, která nikdy nezklame. Brambory, kořenová zelenina, česnek, houby, majoránka – pár surovin, které máte jistě doma, dokážou společně divy. V téhle polévce se ale nic neschová, proto se vyplatí sáhnout po tom nejlepším, co máte. Po čerstvé zelenině, moučných bramborách, poctivém českém česneku a majoránce, která po rozemnutí provoní celou kuchyň.
- Každý kraj má svou variantu – na Chodsku se přidává smetana, na Valašsku houby a kmín, na Hané zas celer a petržel. Jde o typ polévky, která se vyvíjela přirozeně, podle toho, co bylo po ruce.
Proto má bramboračka tolik podob: některé rodiny přidávají pár kapek octa nebo krupicové nočky, které polévku zahustí. Na jihu Čech se můžete dokonce setkat i s tím, že vám k ní naservírují vdolky (housky) sypané mákem, jinde zase pletené karásky (hutnější houstičky) nebo karlovarský rohlík.
Polévka, která má rytmus
První zmínky o bramboračce v kuchařkách pocházejí už z 19. století. Tehdy byla popisována jako jídlo obyčejné, ale posilující – polévka, která zahřeje a nasytí, aniž by obsahovala maso. Později se začaly objevovat i její „vylepšené“ verze s houbami nebo jíškou, podle toho, co bylo zrovna doma.
Bramboračka však není polévka, která se dá uspěchat. Musí se nechat dojít, aby brambory nasály chuť vývaru. Majoránku přidávejte až na závěr: když už je polévka hotová a odstavená z plotny, zasypte ji promnutou bylinkou, přiklopte poklicí a nechte jen chvíli spařit. Nikdy dřív, jinak ztratí své aroma. Kdo chce, může přidat houby, kdo ne, vystačí si s vůní česneku. Ale jedna věc platí vždy: bramboračka chutná nejlíp druhý den.
Když máte chuť experimentovat
Možná si říkáte, že bramboračka je daná. Že se na ní nedá nic vymyslet, protože „tak se přece dělala vždycky“. Ale právě v drobných obměnách se skrývá kouzlo. Stačí malý zásah a polévka, kterou znáte od dětství, dostane úplně nový rozměr.
- Zkuste přidat pár kapek smetany – polévka bude jemnější, ale chuťově zůstane stejná.
- Nebo přisypte špetku kmínu navíc, ten si s bramborami rozumí lépe než cokoli jiného a dodá polévce výraznější chuť.
- Pokud máte chuť na vydatnější verzi, přidejte pár kousků klobásy nebo uzeného masa. Z polévky se rázem stane plnohodnotné jídlo, které zasytí i po dlouhém dni venku.
- Toužíte po odlehčené bramboračce? Obejdete se i bez jíšky. Stačí pár rozmačkaných brambor – přirozeně polévku zahustí. Taková bramboračka je pořád sytá, voňavá a přesně taková, jakou si pamatujete. Jen o trochu modernější.
Z babiččiny kuchyně až do michelinské restaurace
Bramboračka dnes proniká i do moderních restaurací. Šéfkuchaři ji ladí s křehkými hříbky, praženými semínky nebo kapkou lanýžového oleje. Ale princip zůstává stejný – jde o poctivou polévku, která se vaří pomalu a s láskou. Možná se tedy změnily talíře, ale duše bramboračky zůstává pořád stejná.
Možná se naše recepty liší v tom, kolik dáváme hub nebo česneku, ale v jednom se shodneme všichni – talíř bramboračky umí zlepšit den.
Zdroj: Apetit
