Na první pohled obyčejné plátky masa. Ale když se řekne carpaccio, je v tom kus Itálie, noblesa a kouzlo jednoduchosti. Stačí pár kapek olivového oleje, hoblinky parmazánu – a na stole máte předkrm, který působí luxusně, i když je hotový doslava za pár říznutí nožem. Zároveň ale platí jedno pravidlo: čím lepší suroviny, tím lepší zážitek. A protože se carpaccio stalo symbolem stylu, najdete dnes na jídelních lístcích vedle hovězí klasiky i nespočet variací.
Carpaccio není žádný středověký poklad – vzniklo „teprve“ v roce 1963, a to v Benátkách. Za jeho zrodem stojí Giuseppe Cipriani, majitel slavného Harry’s Baru. Podnik, kde se zastavil Hemingway na drink a kam se Chaplin chodil schovat před fanoušky, tehdy přivítal i hraběnku Amalii Nani Mocenigo. Ta ale měla problém – lékař jí zakázal jíst vařené maso.
Cipriani neváhal a naservíroval jí něco, co do té doby nikdo neviděl: syrovou hovězí svíčkovou nakrájenou tak tence, že plátky vypadaly jako rudé hedvábí. Ozdobil je pouze parmazánem a omáčkou z majonézy a worcesteru – a legenda byla na světě.
- A proč název carpaccio? V té době probíhala v Benátkách velká výstava renesančního malíře Vittore Carpaccia. Jeho plátna hrála tóny červené a bílé, úplně jako maso a omáčka na Ciprianiho talíři. Jméno se chytlo a nový pokrm se bleskově rozšířil do světa.
Pravda, úplně z ničeho Cipriani nevycházel. V italských regionech už dávno existoval pokrm zvaný carne cruda. V jedné verzi šlo o telecí tatarák, v jiné (carne cruda all’albese) o tenké plátky syrového masa, podobné carpacciu, jak ho známe dnes – někdy doplněné i o tenoučké hobliny bílého lanýže.
![Hovězí carpaccio [karpačo]](/sites/default/files/styles/apetit_recipe_square/public/hovezi_carpaccio_0.jpg?h=29cee7e6)
Jak chutná klasika
Základní verze carpaccia je geniálně jednoduchá: syrová hovězí svíčková, olivový olej, pár kapek citronu, rukola a hobliny parmazánu. Nic víc, nic míň.
Na talíři vypadá jako obraz – tenké červené plátky masa, zelené listy rukoly a bílé hobliny sýra. Chuťově je jemné, svěží a zároveň intenzivní. Díky oleji a citronu není těžké, spíš osvěžující. Je to typ jídla, které vás neunaví – naopak vás naladí a probudí chuť k dalšímu chodu. Proto se hodí hlavně jako předkrm.
Variace, které vás překvapí
Dnes se slovo carpaccio používá skoro pro cokoliv, co se nakrájí opravdu najemno. V restauracích tak můžete potkat i carpaccio z jahod, řepy nebo melounu. Původní myšlenka ale zůstává stejná: ukázat, že když je surovina dobrá, není třeba ji složitě maskovat. Carpaccio tak můžete udělat i:
- Z ryb: losos, tuňák, makrela nebo dokonce jeseter. S kapkou citronu a olivového oleje chutnají jako kus moře na talíři.
- Ze zeleniny: tenké plátky červené řepy, cukety nebo fenyklu. Zálivka z citronu a oleje, trocha sýra – a máte skvělý lehký předkrm.
- Z hub nebo artyčoků: nakrájené na tenké plátky, dochucené olejem a bylinkami. Jemné, voňavé a překvapivě syté. Vyzkoušejte náš recept na houbové carpaccio a nezapomeňte přidat do zálivky i stroužek drceného česneku.
Jak si ho vychutnat doma
Carpaccio nemusí být luxus, který si dáte jen na dovolené v Itálii. Dá se zvládnout i doma – jen potřebujete kvalitní maso a ostrý nůž.
- Podávejte ho jako předkrm s čerstvým pečivem nebo opečenými tousty.
- Zkuste variace se sýry: kromě parmazánu chutná skvěle i s pecorinem nebo jemným kozím sýrem.
- Nebojte se experimentovat: zeleninové carpaccio zvládnete připravit i během týdne, stačí mandolína nebo struhadlo.
- Pro speciální příležitost: pár hoblinek černého lanýže povýší carpaccio na noblesní záležitost.
Carpaccio zvládne připravit každý. Kvalitní základ, ostrý nůž – a dál už si vybíráte sami. Hovězí je klasika, ale řepa nebo losos vás možná překvapí ještě víc.
Zdroj: Apetit
