Roman Staša se po pěti letech vrátil do televizní kuchyně, ale tentokrát to nebylo žádné "vaření v pohodičce". V exkluzivním rozhovoru přiznává, že drsná show Hells Kitchen se nedá s MasterChefem srovnávat – odhaluje, jaké to je být zavřený dny v jedné hale před světem a proč i jeho psychická příprava selhala.
Kromě zákulisních detailů o životě pod extrémním tlakem se v našem rozhovoru dozvíte o jeho vášni vařit lidem doma (má za sebou 800 návštěv a jeden úlet s myslivcem!), o plánech stát se terapeutem pro showbyznys a o tom, jak se jako ultramaratonec a hokejista udržuje v kondici s pomocí chytrých hodinek, které ho „šikanují“ a monitorují mu stres.
Po pěti letech jsi zpět v televizním kuchyni v Hell`s Kitchen a zase soutěžíš, jaké to je?
Přišel jsem ve 3. díle jako žolík, soutěžících bylo v tu chvíli 13, já byl 14. Bylo to pro mě hodně nové, celou dobu jsme tam zavření před světem, což je úlet. Když jsme natáčeli Master Chef, dotočili jsme a mohli jít na hotel, domů, do hospody, za rodinou. Tady je hala, ve které jsi celou dobu zavřený. Postaví ti tu ložnici i s postelí, obývák, kuchyň. A po natáčení si jdeš udělat večeři a s ostatními spát. To natáčení pro mě bylo neopakovatelný.
Připravoval jsi se na něj nějak?
Myslím, že jsem udělal zásadní chybu – myslel jsem si, že jsem na to psychicky připravenej. Že mám psychologický výcvik, zkušenosti z Masterchefa, pohybuju se v showbyznysu, vím jak funguje kamera, produkce. Ale opak byl pravdou! Neuměl jsem si představit, jak to bude těžké. Ono také kdy se ti stane, že tě zavřou s cizími lidmi a celou dobu jsi pod tlakem.
Bylo to fakt extrémní a zároveň zajímavé. Mám 4letého syna, někdy to byla trochu panika, jestli je v pořádku. A do toho se celý den nezastavíš, ráno se vzbudíš a jdeš točit – individuální výzvu, zpovědnici, komentáře, pak si dáš oběd a jdeš dělat přípravu na večer, pak večerní servis. Pořád jsi pod tlakem, přece jen je to show. Taky jsem o 6 let starší a už toho stresu snesu taky méně. I přes to všechno jsem si ale natáčení moc užil!
Takže MasterChef je oproti Hells Kitchen vlastně pohoda?
Přesně! Náročný, ale pohodička. Já jsem do Hell`s Kitchen navíc přišel později, všichni už se znali a já tam neznal nikoho. Musel jsem se velmi rychle zorientovat. Ale naštěstí už třetí den si mě můj tým zvolil za kapitána. To jsem měl radost, že se mi podařilo zapadnout. Do Hell`s Kitchen jsem šel s tím, že je to hra, že ty lidi se nějak shodují, koho nominovat, ale pak jsem pochopil, že jsou tam všichni úplně normální a v pohodě a jediná hra, kterou můžu hrát, je být sám sebou.
Ono to ani jinak nejde. Natáčecí dny jsou dlouhé, a i když by se člověk na začátku přetvařoval a pokoušel se něco hrát, na konci dne už na to vůbec není energie. Ta únava je obrovská a na pamatování si nějakých lží a intrik fakt není energie nazbyt. Takže nejjednodušší je být sám sebou a nepřetvařovat se.
Natáčíš, moderuješ, vaříš ještě?
Pořád! Jezdím vařit k lidem domů už od chvíle, co jsem v listopadu 2020 vyhrál MasterChef. Ze začátku jsem jezdíval středa, pátek, sobota a neděle. Teď jezdím nejčastěji jen pátek, sobota, neděle, přičemž o víkendu vařím obědy i večeře. Pokaždé jsou to tři chody, většinou je to tak 10 lidí, takže od pátku do něděle obsloužím 50 lidí. Za celou tu dobu jsem navštívil přes 800 rodin, všechny ty zážitky by vydaly na knihu!
Prozraď něco!
Jednou jsem měl mít sraz s nějakým pánem v černém mercedesu u obchodu, říkal, ať na něj bliknu, že mě dovede k domu, protože nemají číslo popisné a nenašel bych to. Přijel jsem, bliknul, pán jel asi 20 minut lesem a když konečně zastavil tak se mě ptá: „Co chcete?“ a já mu říkám, že k němu jedu vařit. „No to teda nejedete,“ odpoví pán. A on to byl myslivec! Tak jsem na to vaření nakonec dojel asi o hodinu a půl později!
Kde si tě můžeme objednat?
Stačí se kouknout na můj web a kliknout na Bez adresy. Tam si vyberete datum, čas, menu, počet osob a já za vámi dorazím. Vše nakoupím, navařím a zas jedu dál. Někdy si mě lidi pozvou na grilovačku, jindy na rozlučku se svobodou, to je občas divoký. Většinou jsou ty lidi ale hodně v pohodě.
Co vše teď chystáš?
Teď budu vařit v jednom z nových dílů Ledničko Vyprávěj. Vařím s Přemkem Forejtem proti Kristýnce Kloubkový, která vařila s Honzou Punčochářem. S Kristýnkou jsme kolegové, moderujeme spolu. S Honzou Punčochářem jsem zase v Hells Kitchen, kde je jako moderátor celý show fantastickej a podal skvělý moderátorský výkon. S Přemkem jsme skoro sousedi, jeho vaření mě vždycky překvapí a vždycky se od něj něco naučím! Dělali jsme spolu veluté k rybě a už to vařím i doma!
A co tvůj psychoterapeutický výcvik?
Přemýšlím si nad tím čím dál víc. Chtěl bych zůstat v sociální skupině, ve které jsem teď, a v ní ty terapie dělat. Je málo terapeutů, kteří by si sami zažili ten shon showbyznysu. Když za mnou někdo přijde a postěžuje si, že už mu vadí, jak se nemůže ani vyčůrat, aniž by se s ním u toho někdo fotil, tak já tomu budu rozumět. Showbyznys je specifický svět, ve kterém se těžko někdo z venčí vyzná.
Stíháš a plánuješ toho strašně moc! Jak se udržuješ fit, abys to vše zvládl?
Miluju sport! Hrál jsem hokej, pak jsem začal běhat a doběhal jsem to až na ultramaratony. Aktuálně mě asi nejvíc baví hokej, tenis, běhání, kolečkový brusle... Jediný, co mě nebaví, je se procházet. Baví mě, jak se teď člověk může pozorovat a analyzovat na chytrých hodinkách.
Každá generace je nejen chytřejší, ale i hezčí. Mám teď Huawei a nosím je už všude. Monitoruju si spánek, takže vím, jakou mám klidovou frekvenci, měří mi průtokovost krve, sledují dýchání, procento kysíku v krvi, ekg... Kolikrát se toho dozvím víc, než bych chtěl! Občas mě trochu šikanujou, ať se zvednu a protáhnu, někdy nabídnou dechový cvičení, ale provedou tě i protahováním. Normálně je tam animovanej týpek, který ti ukazuje, co máš dělat.
Hlídáš si i míru stresu?
Jasně! Nový technologie mě baví. Sleduju tepovku, míru stresu, jak to kolísá. Je zajímavý to pozorovat i při vaření, moderování... Člověk je pořád v pohybu, sport není jen s nasazenými teniskami. V nabídce sportovních režimů mají i šachy a e-sporty, prostě tě monitorujou při hraní na playstationu! Mělo by tam bejt i vaření, protože to je velkej sportovní výkon, někdy to jsou fakt šichty, když pracuješ dvanáct, šestnáct hodin...
Hlídáš si jídlo?
Hlídám, ale jde to přirozeně. 12 let jsem dělal osobního trenéra a lidem radil, ať používají selský rozum. Prostě když chceš hubnout a v 10 večer si dáš láhev vína a pizzu, tak to asi moc nedopadne. Nedržím žádnou speciální dietu, tu jsem měl, když jsem běhal utramaraton.
Tehdy jsem si zaplatil výživářku a bylo to skvělý. Naordinovala mi jídlo jen 2x denně protože kdybych tělu dával najíst 5x denně, tak jenom tráví a nebude mít čas ani na regeneraci. V té době jsem také zkusil být vegan – připravoval jsem se na 100km závod v Krkonoších. Chtěl jsem něco změnit, tak jsem zkusil rostlinnou stravu. Denně jsem v rámci tréninku uběhl 20 km a cítil se výborně.
Co bys chtěl do budoucna ještě stihnout?
Baví mě moderovat, v tom jsem se fakt našel. Rád bych zkusil třeba příští soutěž Masterchef, pokud se bude natáčet. To by mě bavilo moc. Anebo bych mohl mít svůj pořad!
Zdroj: Apetit
