Zpívá, vaří a nebojí se skočit po hlavě (téměř) do ničeho. Izabela Škutová z Českého Těšína má v sobě energii, kterou nelze přehlédnout. V jejím bistru River Café se míchá vůně domácího pečiva s láskou k jídlu i odvahou zkusit to jinak. A když se rozhodla účinkovat v Hell's Kitchen, ještě netušila, že se celý její svět obrátí naruby.
Izabela nikdy nepotřebovala mít všechno nalinkované. Spíš šla za tím, co jí dávalo smysl. A když se ten pocit objevil, vrhla se do toho naplno. Ne proto, že by si byla jistá. Ale protože v tu chvíli nedokázala jinak.
Bistro u řeky, které začalo jako studentský sen
„Já jsem to v hlavě měla už dlouho. Ale nikdy jsem nečekala, že se to stane tak rychle,“ říká Izabela. Bistro otevřela, když ještě studovala vysokou školu. Ve chvíli, kdy většina lidí řešila diplomky, ona se pouštěla do provozu.
- „A to ještě v covidu. Dva měsíce jsme fungovali a pak nás zavřeli. Vážně nevím, co mě to napadlo – ale asi to muselo přijít,“ směje se dnes.
Předtím pracovala v hotelech v Anglii. Naučila se tam vnímat snídaně jako zážitek. Ne jen jako rohlík s máslem. „Vejce Benedikt, zelenina, přístup – to všechno mi otevřelo oči. Doma jsme sice měli restauraci, ale tohle bylo jiné. A mě to bavilo. Tak moc, že jsem chtěla mít něco vlastního.“
River Café: místo, kde se cítíte vítáni
V Českém Těšíně, kousek od přechodu do Polska, dnes stojí River Café. Tam, kde kdysi bývala putyka, je dnes stylové bistro, které voní dobrým jídlem i čerstvou kávou.
- „Náš signature dezert je list. Zelený, plněný pistácií a karamelem, potažený bílou ganache. Vypadá jako list z lesa, ale je to bomba sladkého.“
K tomu snídaně, famózní rajčatová polévka (otestováno redakcí) a taky River sendvič – „prasárnička“ ze slaniny, čatní a vajíčka, kterou vymyslela na výšce. „Prodáme jich tisíce. Lidi ho milujou,“ směje se.
River Café není ale jen obyčejné bistro. Nabízí také degustační večery, pětichodová menu i výklad k jídlu. „Na Valentýna jsme tady měli skoro stovku lidí. Pět sérií po dvaceti hostech. Představujeme každý chod, bavíme se s hosty. Je to zážitek.“
Dva týdny bez telefonu, všude kamery a tlak, který nečekáte
Izabelu jste mohli vidět v Hell's Kitchen, kde se umístila na jedenáctém místě a sama přiznává, že měla pocit, že je tam spíše omylem. „Bylo to drsné. Nejen kuchyně, ale i psychicky,“ vzpomíná Izabela na natáčení. „Dva týdny jsme byli zavření, bez mobilu, bez kontaktu s okolím. Spali jsme spolu na pokoji, pořád kolem kamery, žádné soukromí. Člověk se nemohl ani osprchovat bez toho, že by vás někdo sledoval.“
Zpočátku to řešila. „Pak už jsem to vzdala. Říkala jsem si – víte co, já se klidně vykoupu i s kamerou. Mně už to bylo jedno.“ Všudypřítomný tlak ji ale postupně dostal.
- „Když jsem skončila, byla jsem úplně vyšťavená. Potřebovala jsem se schovat. Zavřela jsem se doma, nechtěla jsem s nikým mluvit. Trvalo to týdny.“
Drsný přístup jí nevadil. V Těšíně se taky nekamufluje
Když dojte řeč na to, že Hell's Kitchen nebyla zrovna show, kde by se s účinkujícími jednalo v rukavičkách, Izabela dojde k tomu, že ji to vlastně ani nepřekvapilo: „Ten styl v Hell's Kitchen byl tvrdý. Křik, napětí, stres… Ale víte co? Já jsem z Těšína. My jsme na to zvyklí,“ říká s úsměvem.
- „U nás se tak jedná běžně. Lidi řeknou, co si myslí. Bez obcházení, bez keců. A přesně to mi sedí. Mám radši, když někdo řekne natvrdo, že něco není v pořádku, než aby mlžil. Takže pro mě to nebyl šok jako pro některé jiné.“
Zatímco soutěžící z jiných koutů Česka se občas z přístupu sesypali, Iza obstála. Možná právě proto, že měla natrénováno z vlastního prostředí.
Po Hells Kitchen: táborový syndrom a miminko na cestě
Když soutěž skončila, Izabela a další soutěžící zůstali v kontaktu. A víc, než by možná sami čekali.
- „Měli jsme táborový syndrom. Nemohli jsme bez sebe být. Pronajali jsme si hotel v Praze, scházeli jsme se na jednom pokoji, smáli se a vzpomínali.“
Postupně ale přišlo vystřízlivění. „Zjistíte, že vás spojovala hlavně soutěž. A že to nestačí. Ale zůstaly mi dvě skvělé kamarádky z Brna a přítel. To jsou lidi, se kterými jsem pořád.“
Ještě před Hell's Kitchen byla ve vztahu, který působil pevně. Ale někdy právě ty největší změny přijdou, když se svět okolo začne točit jinak. „Ten rozvod přišel až po soutěži. Všechno se ve mně zlomilo. Byla jsem úplně jinde. V hlavě, v životě, ve vztazích,“ říká otevřeně. Bylo to těžké období, ale zároveň přelomové. Právě v tom prázdném prostoru vzniklo místo pro něco nového. A taky někoho nového.
Tím novým člověkem v životě Izabely byl a je soutěžící z Hell's Kitchen Pavel Švestka, který skončil na čtvrtém místě. Nezačalo to ale láskou na první pohled. Až později si začali psát. Dlouhé zprávy, otevřené rozhovory. Najednou to nebyl jen kolega od plotny. Byl to člověk, vedle kterého se cítila v bezpečí.
- „Najednou jsem si uvědomila, že vedle něj můžu dýchat. Že mě nehodnotí. Konečně jsem s někým, kdo mě bere takovou, jaká jsem. Připadám si jako princezna.“
Z kamarádství se stal vztah. A z něj nový začátek. Dnes spolu plánují budoucnost – nejen tu pracovní. Čekají miminko. „Jsem ve čtvrtém měsíci. A on je ten, kdo už teď řeší, jak bude miminku vařit příkrmy, já to miluju.“ směje se Izabela.
Na pomezí jazzu a gastronomie
Izabela ale není jen kuchařka. Zpívá. Jazz, šansony, vlastní tvorbu. „Mám kapelu, producenty, koncertujeme. Je to moje druhá polovina. Někdy vařím, pak sednu za mikrofon a zpívám. Je to balanc.“ Takže pokud jste Izabelu dosud nezaznamenali na gastro scéně, dost možná znáte její hlas.
Kde je doma?
„Vlastně všude trochu,“ říká bez přemýšlení. Jezdí mezi Prahou, Těšínem, někdy Karlovými Vary, občas i Ústím. „Doma jsme s přítelem spíš v autě. Ale když se mě někdo zeptá, kde je srdce, tak tady. V Těšíně.“
Uvažují, kde se usadí na trvalo. Možná otevřou další podnik. Možná něco úplně jiného. Ale jedno je jisté – bude to jejich rozhodnutí. „Chci, aby to bylo naše. Abychom si řekli: tohle je další krok. Společně.“
A co vzkázala těm, kdo sní o vlastním bistru? „Nebát se. Skočit. I když přijdete o peníze nebo se to nepovede, získáte zkušenost. A možná to dopadne líp, než jste čekali.“
Ať už bude ten další krok jakýkoli – podnik, hudba nebo rodičovství – jedno je jisté: Izabela do něj půjde naplno. Jako vždycky. Po hlavě, srdcem napřed a rozhodně ne sama.
Zdroj: Autorský rozhovor s Izabelou Škutovou
