Když se přišlo na návštěvu k prarodičům, babička vždycky uvařila kafíčko (často se šlehačkou) a vytáhla něco dobrého: koláček, ořechový rohlíček anebo aspoň vanilkový pudink s ovocem a piškoty. A to bývají vzpomínky, do kterých bychom se chtěli vrátit. Stroj času nemáme, ale podobný pocit prožít lze. Nezisková organizace Elpida, která podporuje seniory v aktivním životě, totiž provozuje na pražském Smíchově kavárnu Stará škola.
Název Stará škola je mnohoznačný: budova, v níž kavárna sídlí, byla jednou z prvních smíchovských škol a svému účelu sloužila až do revoluce. A obsluhují tady jen lidé ze „staré školy“ – zákusky upečou, kávu připraví a naservíruje personál, kterému je zhruba od 65 do 75 let. Nejen o tomto jedinečném konceptu jsme si povídali s ekonomkou Elpidy Broňou Hilliovou.
Jak vás napadlo provozovat kavárnu, kde obsluhují senioři?
Asi bych měla začít tím, co je vlastně zač Elpida, která kavárnu provozuje. Jsme nezisková organizace, která nabízí seniorům řadu vzdělávacích a kulturních aktivit. V roce 2014 jsme například založili značku Ponožky od babičky, kdy z darované a dnes už i nové příze babičky pletou ponožky.
Uvědomili jsme si, že řada lidí chce být aktivní i v důchodu, někteří z nich chtějí být zaměstnaní, zejména, když se jim vytvoří dobré podmínky. Ponožky od babičky jsou sociální podnik, stejně jako kavárna Stará škola. Naším zájmem je nejen dobrý ekonomický výsledek, ale také péče o naše zaměstnance.
Jenže ponožky pletou babičky v ústraní, tedy doma. Ale v kavárně musí být na place...
Ponožky jsou především celolorepublikový projekt, balíky s ponožkami a přízí putují celou zemí. Do přímého kontaktu s námi vstupují jen babičky, které bydlí v Praze a scházejí se u nás v Elpidě každý týden nad společným pletením. Provozovat kavárnu, kde by se hosté cítili jako u babičky a u dědy na prázdninách, byl náš sen. A když jsme se v roce 2021 přestěhovali sem do první smíchovské základky a byl tu vhodný prostor, věděli jsme, že je to příležitost, která se neodmítá.
Měli jste nějaké zkušenosti s gastronomií?
Neměli! Jedeme úplně od nuly, ale věděli jsme, že podnik musí mít kvalitu. Že tam hosté nemohou chodit jen kvůli dobrému pocitu, to nejde. Že tu musí být dobrá káva, chlebíčky, koláčky a rohlíčky a cukroví jako od babičky. Je třeba říct, že bychom to sami nezvládli, a proto už od začátku spolupracujeme s Ambiente, které nám pomohlo finančně, zařídili kuchyň, bar a poskytli nám super kávovar.
A jsou také našimi mentory, jak kavárnu provozovat. Vrchní barista Ambiente Ondřej Štokl školí naše zaměstnance v přípravě kávy, což je nejméně tříměsíční proces: jaké jsou druhy kávy a jak je připravit. A musím říct, že opravdu není snadné naučit se třeba latte art.
Kdo z dědečků a babiček se k vám hlásí? A jak je hledáte?
Nejlépe zabírá inzerát pověšený tady v Elpidě na toalety. :) Často u nás chtějí pracovat lidé, kteří navštěvují naše programy. A co se profesního zázemí týče, mají za sebou různé kariéry. Dneska tu máme na baru Marušku, která pracovala v kanceláři, a Davida, který je původně lékař. Až na jednoho člověka nikdo z naší obsluhy nepracoval v gastru.
Máme však profesionální šéfpekařku a provozní manažerku, bez kterých bychom to nezvládli. A pochopitelně se musíme přizpůsobili potřebám seniorských zaměstnanců, to znamená, že pracují v krátkých směnách dvakrát týdně, ve dvojicích. Pokud někdo končí, bývá to proto, že ho zastaví zdraví. Přece jen i šest hodin na nohách za barem je docela náročné. Provozní chápe, že to není jako práce s mladým personálem, že taková kavárna je napůl byznys a napůl sociální práce. Že je třeba více trpělivosti, empatie, klidného přístupu. Že je přirozené, že lidé zapomínají, a ti starší o něco víc.
Jakou mají senioři motivaci místo odpočinku jít vařit kafe do kavárny?
Nejsou motivovaní jenom přivýdělkem, především nechtějí sedět doma. Důchod se dnes může protáhnout i na pár desítek let a to opravdu nemůžete jen chodit na procházky se psem, vnoučata máte třeba dávno odrostlá.
Často se k nám hlásí vdovy a práce dává jejich životu nový smysl. Jste součástí komunity, něco budujete, vlastně váš hlas je slyšet. Nejde jen o zaměstnání, vidím v tom hluboký lidský i společenský aspekt. Elpida chce svými projekty společnosti ukázat, že stáří není jenom nemoc a ekonomická zátěž, že starší lidé nám mají co dát.
