Výživová doporučení se mění rychleji než módní trendy, takže člověk často neví, čemu věřit. Kolem jídla vzniká spousta domněnek, které zní přesvědčivě, ale s realitou mají pramálo společného. Právě ty dokážou nejvíc zamotat hlavu každému, kdo se snaží jíst rozumně a bez zbytečného stresu.
Výživové mýty se drží překvapivě vytrvale – mnohé přetrvávají desítky let a formují to, jak přemýšlíme o svém jídelníčku. Mají společnou jednu věc: zjednodušují složitý svět potravin do líbivých zkratek. V praxi pak mohou vést k vyřazování celých skupin potravin, nepochopení jejich skutečné role v těle nebo k bezdůvodnému strachu z běžných surovin. Podívejme se proto, jaké představy mezi lidmi kolují nejčastěji a proč neodpovídají skutečnosti. S objasněním nám pomohly jednak odborné zdroje, jednak výživová poradkyně a dlouhodobá spolupracovnice Apetitu Šárka Měřičková.
Mýtus č. 1: Sacharidy jsou jen škodlivé
Pověst sacharidů v posledních letech značně utrpěla, mnoho diet je staví do role hlavního viníka nadváhy. Pravda je ale taková, že sacharidy jsou klíčovým zdrojem energie pro naše tělo, zejména pro mozek a svaly. Důležité je proto rozlišovat, jak uvádí i web nzip.cz. Zatímco jednoduché cukry v limonádách a sladkostech našemu zdraví příliš neprospívají, komplexní sacharidy z celozrnných obilovin, luštěnin nebo zeleniny jsou pro vyvážený jídelníček nezbytné. Nejde tedy o to je zcela vyloučit, ale vybírat si ty správné a v přiměřeném množství.
-
„Sacharidy jsou důležitou součástí jídelníčku a vedle bílkovin a tuků patří mezi makroživiny, tedy podstatné živiny racionálního, ale i redukčního jídelníčku. Důležité je umět sacharidy rozeznat a do jídelníčku volit ty správné – komplexní. Ideálně se zaměřit na celozrnné obiloviny, luštěniny a brambory. Tyto sacharidy dodávají našemu organismu stabilní energii a dostatek vlákniny,“ vysvětluje výživová poradkyně Šárka Měřičková.
Mýtus č. 2: Bílý cukr je zabiják č. 1
Označovat cukr za „zabijáka“ je přehnané. Problémem není cukr samotný, ale jeho nadměrná konzumace, která je spojena s rizikem obezity, cukrovky 2. typu a dalších civilizačních chorob. Tělo cukr potřebuje jako rychlý zdroj energie, ale v dnešní době ho přijímáme příliš mnoho, často skrytý v průmyslově zpracovaných potravinách. Místo úplné paniky je na místě střídmost a čtení etiket. Podle webu nzip.cz je potřeba dát si pozor ještě na jednu věc: některé béžové či hnědé cukry jsou ve skutečnosti přibarvený či ne zcela vyčištěný bílý cukr.
-
„Bílý cukr opravdu nepřináší do našeho jídelníčku nic moc pozitivního, ale zabijákem číslo 1. bych ho určitě nenazvala. V případě cukru jde totiž zejména o množství,“ říká Šárka Měřičková.
Mýtus č. 3: Celozrnné pečivo je vždy tmavé a vždy pomáhá zhubnout
Mnoho lidí v domnění, že dělají něco pro svou linii, automaticky sahá po celozrnném pečivu. To je sice bohatší na vlákninu, vitaminy a minerály, což je pro tělo přínosné a lépe zasytí. Energetická hodnota celozrnného a bílého pečiva je však často velmi podobná, někdy má to celozrnné dokonce více kalorií. Při hubnutí tedy stále platí, že rozhoduje především velikost porce. A pozor, někteří lidé se domnívají, že celozrnné pečivo je to, které má vždy tmavou barvu. Je to tak ale doopravdy?
-
„Celozrnné pečivo je pečivo vyrobené z celozrnné mouky, která může mít i světlou barvu,“ objasňuje Šárka Měřičková.
Mýtus č. 4: Lepek zalepí střeva
Bezlepková dieta se stala módním trendem, ale pro drtivou většinu populace je zcela zbytečná. Lepek je bílkovina obsažená v některých obilovinách a nebezpečná je pouze pro lidi s celiakií nebo alergií na lepek. Pro zdravého člověka není důvod se mu vyhýbat.
-
„Lepek škodí pouze lidem s celiakií. Pokud lidé netrpí intolerancí či alergií, není čeho se obávat. Některé studie dokonce potvrzují, že lidé na bezlepkové dietě bez diagnostikované celiakie mají vyšší riziko nedostatku některých vitaminů a minerálů,“ upozorňuje Šárka Měřičková.
Mýtus č. 5: Nejlepší tuk je kokosový
Kokosový olej byl jednu dobu prezentován jako téměř zázračná superpotravina. I když má své místo v kuchyni a specifickou chuť, z výživového hlediska se jedná především o nasycený tuk. Jeho přínosy pro zdraví jsou často přeceňovány a pro pravidelné vaření jsou vhodnější oleje s vyšším podílem nenasycených mastných kyselin.
-
„Kokosový tuk ve skutečnosti obsahuje velké množství nasycených mastných kyselin, které mohou při pravidelné konzumaci zvyšovat LDL cholesterol. Proto není vhodné používat ho jako hlavní tuk ve stravě. Mnohem lepší jsou tuky nenasycené, například olivový nebo řepkový olej,“ doporučuje Šárka Měřičková.
Mýtus č. 6: Všechna „éčka“ jsou škodlivá
Při pohledu na složení potravin může výčet „éček“ působit děsivě. Ve skutečnosti se jedná o kódové označení pro látky schválené v EU. Mnohá z nich jsou zcela přírodního původu – například vitamin C (E300), kurkumin (E100), tedy prospěšná látka z kurkumy, případně kyselina citronová (E330), vitamin B2 (E101). Všechny povolené látky procházejí přísným testováním. Panika tedy není na místě.
-
Šárka Měřičková k tomu dodává: „Některá ‚éčka‘ patří mezi běžné, bezpečné látky, často přírodního původu, které se používají kvůli stabilitě, barvě nebo konzistenci potravin a jsou schválené jako zdravotně nezávadné v přesně stanovených množstvích.“
Mýtus č. 7: Mrkev zlepší zrak
Tento mýtus má kořeny v britské propagandě z druhé světové války. Mrkev sice obsahuje betakaroten, ze kterého si tělo tvoří vitamin A, a ten je pro zdraví očí nezbytný a jeho nedostatek může vést k šerosleposti. Konzumace mrkve tedy pomáhá udržovat zrak v dobré kondici, ale rozhodně nevyléčí krátkozrakost ani vám nepropůjčí nadpřirozené schopnosti.
-
„Mrkev obsahuje betakaroten, který si naše tělo dokáže přeměnit na vitamin A důležitý pro správnou funkci zraku, zejména pro vidění za šera. Neexistují však důkazy, že by konzumace mrkve zlepšovala ostrost vidění u lidí s dostatečným příjmem vitaminu A. Aby tělo betakaroten efektivně využilo, je vhodné jíst mrkev společně s tukem,“ radí Šárka Měřičková.
Mýtus č. 8: Mléko zahleňuje
Mnoho lidí se vyhýbá mléku a mléčným výrobkům během nachlazení v obavě, že podporují tvorbu hlenu. Vědecké studie však tuto domněnku nikdy nepotvrdily. Pocit zahlenění může být subjektivní, způsobený tím, že mléko vytváří v ústech dočasný povlak, který ale se skutečnou produkcí hlenu v dýchacích cestách nesouvisí.
-
Na webu nzip.cz se uvádí, že mléko obsahuje emulzi vody a tuku, kvůli němuž můžeme mít chvíli pocit hlenu, ale ten se brzy rozloží na základní živiny.
Mýtus č. 9: Špenát obsahuje hodně železa, a tak budeme mít sílu
Představa špenátu jako bezkonkurenčního zdroje železa je jedním z nejstarších výživových mýtů, který údajně vznikl v 19. století kvůli chybě v desetinné čárce při zápisu jeho obsahu. Špenát železo sice obsahuje, ale v podobě, kterou naše tělo vstřebává hůře než železo z živočišných zdrojů. Navíc obsahuje látky, které jeho vstřebávání dále blokují, například kyselinu šťavelovou. Mnohem lepšími zdroji jsou například červené maso nebo luštěniny, ale také sója, játra, dýňová a slunečnicová semínka.
-
Podle webu vyzivaspol.cz se obsah železa ve špenátu příliš neliší od obsahu železa v bramborách či mrkvi.
Mýtus č. 10: Mražená zelenina je horší než čerstvá
Často se předpokládá, že čerstvá zelenina je vždy tou nejlepší volbou. Není to ale tak jednoznačné. Zelenina určená k zamrazení se obvykle zpracovává a šokově mrazí krátce po sklizni, čímž si uchová maximum vitaminů a minerálů. Naopak „čerstvá“ zelenina na pultě obchodu za sebou může mít dny cestování a skladování, během kterých o cenné látky postupně přichází. Mražená zelenina je tak často plnohodnotnou, někdy dokonce i lepší alternativou.
Pokud chcete mít v informacích o výživě větší jasno, zkuste si každý nový „zázračný objev“ nejprve přeložit do jednoduché otázky: Co se tím vlastně mění v mém každodenním jídle? Když je odpovědí jen další zákaz, výstraha nebo slib rychlé spásy, je to dobrý signál, že stojí za to sáhnout po ověřeném zdroji a dát si chvíli na rozmyšlenou.
Zdroj: Apetitonline, nzip.cz, vyzivaspol.cz, sever.rozhlas.cz, idnes.cz
