Mezinárodní den žen je obrovský důvod k oslavám a je třeba si připomínat, jak tento svátek vznikl a že nemá nic společného s minulým režimem a karafiáty. Původní myšlenkou MDŽ je boj žen za svá práva, rovnocenné postavení, zapojení do rozhodovacích procesů, zavedení volebního práva žen a odstranění genderové diskriminace napříč společností. A my bychom dnes chtěli oslavit ženy, kterým vděčíme za to, že bojují se stereotypem: pro ženy není v profesionální kuchyni a gastronomii místo.
Články s titulky „Žena prý patří k plotně!“ umí rozdmýchat vášnivé diskuse. A my přilijeme olej do ohně: myslíme si to totiž také. Ano, ženy podle nás patří do kuchyně. Do profesionální kuchyně, do kuchyně, kde vznikají gastro trendy, do kuchyně, kde se dělá haute cuisine.
Ženy jsou skvělé kuchařky, mají cit pro detail, geniálně umí propojovat chutě, navíc jim to jde s lidmi. A dnes je v rámci Mezinárodního dne žen ideální příležitost pro oslavu žen, kterým (nejen) česká gastronomie vděčí za mnohé: za položení základů i za vášeň a lásku, se kterou vedou ty nejlepší kuchyně či blogy.
Magdalena Dobromila Rettigová
Obrozenkyně, která rozvíjela tradiční představu ženy jako manželky, matky, hospodyně, ale zároveň apelovala na vzdělání a uvědomělost. Věnovala se próze i poezii, psala také divadelní hry, ale do dějin vstoupila jako autorka Domácí kuchařky – v rozšířeném vydání najdeme 1112 receptů. Ráda vařila ve velkém, čemuž odpovídá i množství ingrediencí v jejích receptech, ale rozhodně není pravdivé tvrzení, že by podporovala „rozežranost“ českého národa. Legendární jsou i její používané postupy typu „vraz do toho 10 žloutků“ nebo „vlej do toho znenáhla žejdlík dobré, sladké studené smetany“.
Marie Janků-Sandtnerová
Čím se do historie české gastronomie zapsala prvorepubliková kuchařka Marie Janků-Sandtnerová? Nadčasovým kulinářským přístupem i schopností brát v potaz dostupnost potravin nebo třeba často velmi omezený rozpočet běžné populace. Vařila zkrátka pro lidi a její jídla milovali lidé ze všech společenských vrstev, kterým představila jak kuchyni českou, tak mezinárodní. Její vliv daleko přesáhl hranice její domácí kuchyně: vyučovala na Vyšší dívčí škole, vedla vývařovnu pro chudé, strádající a nemocné občany, vydávala kuchařky a publikace (ze kterých se čerpá dodnes a které byly tehdy psané v ženském rodě – pánové vnímali své místo jinde...). Bez „Sandtnerky“ se neobešla žádná hospodyně, její Česká kuchyně je pro mnohé dodnes gastrobiblí.
Jana Jelič a další šéfkuchařky
Jana Jelič ráda vařila od malička, vnímala jídlo jako způsob, kterým může dát nejbližším najevo lásku. Díky mnoha, i zahraničním, zkušenostem se naučila nejen skvěle vařit a pracovat i s neznámými chutěmi, ale zároveň přemýšlet nad kulturou, nad lokálními surovinami nebo udržitelností, a to nejen v rámci zero-waste, ale i co se zaměstnanců týče. Po mateřské pauze je zpět na postu kreativní šéfkuchařky Ambiente, kde má na starosti setkávání šéfkuchařů a vzdělávání jejich zástupců. A věří, že v kuchyni není potřeba obětovat své zdraví.
- „Pokud by to tak bylo, v gastronomii za chvíli nebude nikdo pracovat. Mladá generace víc myslí na své fyzické i psychické zdraví a na tom podle mě není nic špatného,“ řekla pro CzechCrunch.
Šéfkuchařky, které podobně jako Jana mění gastro scénu i profesionální kuchyni: Natali Šnicerová z Public Chilli, Silvie Kratochvílová–Jackson z Big Smokers, Kateřina Jakusová ze Slice Slice Baby, Karolína Pomahač a Elena Chvojková z Bistro Karel, Miluše Makó z Green Table, Anna Kučerová z bistro Fred, Barbora Karpíšková z Bjukitchen a mnoho, mnoho dalších.
Iveta Fabešová a další cukrářky
Než se Iveta Fabešová dostala ke splnění snu otevřít si svoji kavárnu, ušla dlouhou cestu: vystudovala sociální pedagogiku a pracovala v developerské firmě. Pak ale přišla soutěž Na nože! a ona provedla zásadní životní změny. Začala malou výrobnou, postupně otvírala vlastní kavárny a stávala se pojmem v cukrařině, její značka IF je víc než ceněná. Dnes má kavárnu ve Werichově vile a na Masaryčce, vydala několik kuchařek a je důkazem, že když něco milujete, tak se svého snu zkrátka nevzdáte, i když se občas objeví překážky.
- „Chtěla jsem být cukrářkou, důkazem čehož je jizva na ruce po spálenině karamelem, kterou jsem si přivodila někdy v šesti letech. Už tehdy jsem to s cukrařinou myslela vážně. Ovšem jak jsem dospívala, zrál mi v hlavě plán, že naučím Česko jíst luxusní francouzské dezerty. A nejen dezerty, ale také pečivo. Potrpím si na kvalitu, Elvise a retro kousky. Ne nutně v tomto pořadí,“ píše se na jejím webu.
Další cukrářky, které milujeme a uznáváme: Veronika Besky Beskydiarová, Helena Fléglová, Mirka van Gils Slavíková, Míša Landová a spousta dalších.
Veronika „Koko“ Šmehlíková a další foodblogerky
Veronika „Koko“ Šmehlíková je žena, kterou asi není třeba zdlouhavě představovat, patří ke stálicím české gastroscény, která jí vděčí za mnohé. Mimo jiné patřila k „matkám zakladatelkám“ foodblogů, ukazovala, jak vařit a vaření sdílet dobře, poctivě, navíc s humorem a nadhledem.
- „Pokud s tím chce někdo teď začít, je důležité soustředit se na nějaké aktuální téma, třeba zdravá výživa, bezlepková strava, veganství nebo tak něco. Nějak se prostě odlišit, protože obecný foodblog, který mám já, těch už je dnes tolik, že je v tom hodně těžké prorazit. Následně je důležité blog neustále živit. Pokud to blogeři nedělají, tak si lidé časem najdou jiný, který bude pravidelně aktualizován. Lidé totiž potřebují změnu, nemůžeme psát pořád to samé. Vidím to i na sobě, když něco dělám několik let, tak potřebuji určitou změnu, aby mne to zase bavilo,“ objasnila pro Plzeňský deník a je jasné, že svou filozofii naplňuje do puntíku.
- Vydala kuchařku, měla několik pořadů o vaření a nyní si plní další sen: toužila po vlastním bistru a bude mít food truck.
Další foodblogerky, jejichž blogy posouvají gastro o level výš: Kitchenette, Cukrfree, Cat&Cook, Buchta v troubě, Neplecha na plechu, Nuselská kuchta, Ne hladu, Maškrtnica, Made by Kristina, Karolína Four a desítky dalších.
Zdroje: Barlife.cz, CC.cz, Kudyznudy.cz, Plzensky.denik.cz, Denik.cz, Aktualne.cz
