Do Bruntálu se Zdeněk Pohlreich vydal vlakem. Proč? Mimo jiné proto, že jel do restaurace nádražní. Tu provozuje paní Marta, a i když je do vaření a gastronomie nadšená, je znát, že jí chybí větší zkušenosti a edukace. Co zvládne šéf během pár dnů změnit?
„Otevřít si hospodu v Bruntále... na nádraží... to bude asi výzva,“ uvedl Zdeněk Pohlreich další díl pořadu Ano, šéfe!
Provozovatelka Nádražní restaurace paní Marta o svém podniku říká: „Je to malá hospůdka, kde vaříme tak nějak lidově a jednoduše, českou klasiku. Bojovali jsme se zimou, hledala jsem i kuchaře. V tuhle chvíli mi jde o všechno, jsem v červených číslech...“
Jak to bylo na začátku v restauraci „Nádražka“?
Na úvod je Zdeněk Pohlreich trochu zaražený pokynem servírky Iris, který zní: „Oplatek“. Je tím myšleno, aby si vzal podtácek, ale rychle to rozdýchá, a následně si objedná od každého z jídel v nabídce jednu porci. Za divný signál považuje už to, že „paní vedoucí je v kuchyni“.
A první záběry z kuchyně ukazují, že hladina stresu stoupá, paní Marta se pokouší vymyslet, jak obsloužit hosty i šéfa.
- Na čem si šéf „pochutnal“? Nejdříve komentuje Zdeněk Pohlreich vytékající smažený sýr, pak se směje zelenému zdobení (ano, říká tomu jinak). Gulášovou polévku nazve vodovkou podivnou, u výpečků se podivuje malému množství masa („Jak když plivneš do Stromovky a zavřeš vrata.“). Na čevabčiči mu vadí, že je pokrm suchý a špatně ochucený („vůbec ta věc nefunguje“). Nejlepší je nakonec „český národní pokrm“, tedy smažený sýr. A uzavírá to tak, že v jídlech se nic kuchařsky neděje, chybí omáčky apod.
V kuchyni zjišťuje šéf, kdo je za pokrmy zodpovědný, vyzvídá, co je Martina původní profese (kancelářské práce) a proč si otevřela hospodu. „Protože mě začalo bavit vařit. Možná to zní divně, ale mě vaření vážně baví.“
Zdeněk konstatuje, že má o holky a stejně tak o hygienu podniku trochu starost. Paní Marta se netváří nadšeně, je vidět, že podnikem žije a kritika ji mrzí, ale bude ráda, když na tom společně zapracují. „Jsem smutná, ale přijímám to jako holý fakt a pojďme s tím něco dělat,“ sklíčeně říká. A následně ukazuje Pohlreichovi svůj sen: budovu, kde by si ráda otevřela penzion s restaurací. A na to si chce díky nádražce vydělat.
Jak to dopadlo?
Když přijde šéf na zátěžový test, je dost nemile překvapený: před polednem není v kuchyni nic hotové. Přitom v nádražce by se podle něj mělo dát jíst po celý den... Když servírka Iris upozorní šéfku, že začínají chodit lidi, dostane se jí odpovědi: „No a co já s tím?“
A když paní Marta požádá šéfa, aby jí ukázal, jak dělat omáčky k masům, mumlá si ten už svoje názory pod vousy. A nahlas prohlásí: „Takže my se začínáme učit vařit, když je plná hospoda.“
- Když Zdeněk vyrazí na výzvědy, najde v hospodě spokojené hosty. Není ale divu, že o srbské rizoto není zájem, nebylo totiž napsané ani na ceduli. Problém je podle šéfa v chaosu a špatné organizaci kuchyně. Je třeba mít udělanou přípravu, uklízet po sobě a neplýtvat časem a penězi.
- Že se plýtvá jeho časem, má Zdeněk pocit další den, kdy ani po četných připomínkách nenastala změna v pořádku a čistotě. Šéf ukazuje, jak na blanšírované ledvinky, za základ obzvlášť v nádražní restauraci označí dršťkovou polévku, u které je rozhodující kvalita papriky.
- V dalších dnech se dějí změny nejen v hrncích, ale i na place, kde se přestaví stoly, aby se vešlo víc lidí. A když Zdeněk umístí na zeď držák na objednávky, sám si to i pochválí: „To je Amerika ve spreji, viď?“ O dobrou náladu se stará šéf spolu se servírkou Iris, kdy on ji označí za vyzobanou slunečnici a ona jeho břicho za pomník nad mrtvým ptákem. Legrace musí být.
- Během ochutnávky nového menu se ozývají jen pochvaly... Ale bude to tak i v dalších týdnech a měsících?
„Máte před sebou hodně práce a jestli vám můžu něco poradit, najděte si do kuchyně někoho, kdo bude opravdu umět vařit,“ loučí se Pohlreich.
Když se Zdeněk Pohlreich vrátil, zjistil, že se paní Martě obměnil personál, ale ona se zdá velmi pozitivně naladěná. V kuchyni vypomáhá kuchař Pavel, aby ostatní zasvětil do tajů kuchařiny.
A jak hodnotí Zdeněk Pohlreich jídla? Gulášovka je neochucená. Uzené se špenátem je jídlo, které se tu vařilo před padesáti lety. Pilíř české gastronomie, tedy Katův šleh, také neprošel... Ale bramborák je super.
Verdikt: Žádná hvězda. Kuchyň je třeba dát si dohromady!
Jak na natáčení po více než roce vzpomíná paní Marta? „Vesele. Připomínám si rady pana Pohlreicha, někdy i nepříjemné situace. Snažíme se víc dbát na základ omáček, výpeky. Kuchaře stále hledám. Pomohl mi uvědomit si, jak na chod kuchyně. A zachováváme i jeho jídla.“
