Doba se zrychluje a Zdeněk Pohlreich byl v Košicích za 90 minut. Nebojte, nejel až na Slovensko, ale na Táborsko. Do hospody U Třech kytar, kterou provozuje Michal Šimík. Ten kromě vaření miluje i hudbu a má svoji kapelu. Šéf musel vymést pár pavučin a rázně poukázat na to, že pohodička není žádoucí a tentokrát to mělo vyloženě happy end!
Restaurace U Třech kytar vznikla na Táborsku svépomocí v 80. letech. Proč si Michal, který kromě provozování hospody má i kapelu Medovej Jack, Zdeňka Pohlreicha pozval? „Snažíme se dělat poctivý jídlo, dobrou restauraci s muzikou. Máme problémy, ale snažím se být pozitivní a vždy přijít s něčím novým, aby to lidi zaujalo. Po finanční stránce to máme tak nula od nuly, “ říká sympatický provozovatel Michal Šimík s tím, že ceny je třeba držet nízko, jinak by nikdo nechodil. Michal je v insolvenci a nad vodou ho drží rodina, muzika a to, že ho to všechno baví. „Od Zdeňka očekávám, že poradí, co děláme špatně. A mohla by to být i reklama, protože to, co děláme, vůbec není špatný.“
Jak to bylo na začátku v restauraci U Třech kytar?
Na první pohled měl šéf jasno: „To je pro odvážný.“ Zaujalo ho, že podnik je kombinací („pelmelem“) mezi diskotékou, klubem, hospodou... „Tady je úplně všechno. Jen tu trochu chybí zákazníci.“
Michal říká, že problémem hospody je lokalita: „Jezdí sem dva autobusy: jeden v únoru a druhý ve středu,“ vtipkuje.
- Co si šéf objednal: Menu plné srandovních názvů typu Ohnivák a Angličák šéfa příliš nepobavilo. A neoslnilo ho ani to, že si může objednat až pět velikostí burgeru. „Giga zní jako výzva.“
Pizzu nechal na kuchaři a Michal ji připravil se slaninou, hermelínem a brusinkami. A stejně jako byl šéf první, kdo si objednal kilový burger, ukázalo se v kuchyni, že ani salát Košice nejde zrovna na dračku. A Zdeněk mezitím během čekání poznal Zuzanu, Michalovu manželku. Ta mu řekla, že ona by to s hospodou už dávno vzdala, ale její muž to miluje. - Na čem si šéf „pochutnal“? Pizza s brusinkovým kompotem a neupečeným těstem neprošla, salát Košice na první pohled obsahoval kila dresinku a podle šéfa je typickým příkladem toho, že se v restauracích rozmáhá trend napodobování jídel z fast foodu. „Hnal bych ho až do Košic.“
U Country rolky si povzdechne, že ač to říká nerad, ve fast foodu ji dělají lepší. A pak se pustí do kilového burgeru, který se nedá ani ukrojit, natož kultivovaně sníst. „Musíš mít hubu jak pytel na zmije.“
A celé to uzavře slovy: „Asi jsem staromódní, ale pořád si myslím, že je lepší lžička medu než kýbl hoven.“ - Jaký byl verdikt? Kuchařům jídlo nepochválí, oni ho na oplátku šokují, že nájem objektu je 1500 Kč měsíčně a i tak se na to některé měsíce špatně vydělává. „Protiví se mi být svině, ale je potřeba tady s tím něco udělat.“
Za co pochvalu Michal také nedostane, je špinavá kuchyň. A šéf má jasno: stojí to za psí kníry a není překvapení, že hospoda nejede.
Jak to dopadlo?
Zdeněk nemá pocit, že by se týmu chtělo do změn a dá nelibost najevo: „Jsi v hospodě, která je zeblitá do aleluja a on tam stojí a míchá rajskou!“ Michal říká, že si je chyb vědom a že by mohl tři hodiny uklízet místo hraní s kapelou, ale hudba je to, co ho nabíjí.
„Jestli je tady něčeho moc, je to pohodička...“ – a ta samozřejmě skončí zátěžovým testem, na který Zdeněk Pohlreich pozve celé Košice místním rozhlasem. A zátěžovým testem neprošla mimo jiné budova, protože odešla elektřina. Takže se museli mnoha hostům omluvit a naopak je požádat o pomoc s opravou následující den. „Tady nepomůže ani modlitba, jedině že by se uskutečnila stará dobrá akce Z,“ přeje si Pohlreich.
- Během akce Z, kdy přišli místní vypomoct, se podařilo zprovoznit food truck a v něm Zdeněk Pohlreich Michalovi ukazoval, jak dodat čerstvost stávajícím pokrmům.
- Zdeněk Pohlreich nesmírně ocenil nezištnou pomoc všech a Michalovi doporučil, aby udělal maximum, aby tu svoji hospodu udržel, protože vesnické hospody vymírají jedna za druhou.
- Během hasičského bálu, na který si obvykle lidi nosí svoje jídlo a pití, se pokusí Zdeněk Pohlreich s týmem přesvědčit plesající, že by měli ochutnat dobroty od nich. Podaří se?
- Nachystají poctivé rustikální dobroty – o kterých Zdeněk Pohlreich prohlásí, že jsou lepší než ty, co první den ochutnal, ale Michal je bezesporu umí uvařit i sám, o tom prý není pochyb. A dopadne to, jak šéf říkal: „Za dobrým jídlem vždycky přijdou.“
Při Zdeňkově odjezdu je vidět, že manželům Šimíkovým jeho návštěva hodně dala, chtějí na sobě a na své hospodě pracovat. Snad jim motivace vydrží.
Když se Zdeněk Pohlreich vrátil, byl první pohled optimistický: na hospodě proběhly úpravy. „Hezkou hospodu si udělá každý, kdo má peníze. Dobrý jídlo, to už chce fištróna.“
A jak hodnotí Zdeněk Pohlreich jídla? Country rolka stále není jeho oblíbenkyně, ale po žebrech, kotletě a pizze prohlásí: „Že bych čekal, že se tu zastaví komisaři z Michelinu, to neřeknu. Ale jako hospodský jídlo? Proč by ne!“
Verdikt: 1 hvězda a pochvala: „Pro mě jste vlastně hrdinové, že nenecháte odradit a odstrašit. Fandím vám!“
Jak na natáčení po více než roce vzpomíná Michal a jeho tým? „Účel to určitě splnilo. Pomohlo nám to udělat změny a nakopnout. A se štábem se spolupracovalo skvěle, vycházeli nám vstříc.“
