Zdeněk Pohlreich a jeho tým z pořadu Ano, šéfe! tentokrát zamířil do Ostrova nad Ohří, kam si jej zavolali majitelé bistra FlammBeef. Rádi by, aby jejich podnik navštěvovalo víc hostů. Podařilo se, nalákali nové zákazníky na burgery a alsaskou specialitu?
V dalším díle Ano, šéfe! se Zdeněk Pohlreich vydal do restaurace FlammBeef v Ostrově nad Ohří, kde prý dělají skvělé hamburgery. Po cestě komentoval, že by na takovém místě restauraci otevíral jen nerad, protože tam „lidi napočítáš na prstech jedné ruky“.
Proč byl do FlammBeef pozván? „Před rokem jsme otevřeli bistro a snažíme se tu dělat burgery, alsaské pizzy Flammkuchen a steaky. Ale nechodí skoro žádní lidi,“ říká spolumajitel a kuchař Mirek, který je také prvním, koho šéf potká. Mirek ale pokuřuje před restaurací a to Zdeněk Pohlreich nenechá bez komentáře.
Druhý spolumajitel Orlík vysvětlil, že původní záměr byl vařit pro hotelové hosty, ale když se z hotelu stala ubytovna, měli pocit, že nejlepší variantou bude bistro.
Jak to bylo na začátku v bistru FlammBeef?
- Co si šéf objednal: Vyzkoušel Flammkuchen (tři druhy sýru), cheeseburger, burger s krevetami, steak a hranolky se sýrovou omáčkou.
- Na čem si šéf „pochutnal“? Hranolky byly studené, cibulové kroužky nebyly domácí, Flammkuchen připomínal alsaskou specialitu jen velmi málo – což šéf poznal bezpečně, protože se jedná o jeho zamilované jídlo. Steak byl docela fajn, i když se při objednávání nezjišťovalo, jak propečený by si jej Zdeněk Pohlreich dal. A co hamburger? „Nejlevnější houska, navíc úplně suchá a upražená...“ a pak došlo na burger s krevetami, který si prý objednal ala „odvážná školačka“. „Ultra vysušená houska, kreveta neochucená, kousek sýra...,“ komentoval to šéf a k tomu přidal pár peprnějších výrazů, salát nazval parodií na Coleslaw.
- Jaký byl verdikt? Na burgeru nejvíc vadila šéfovi houska a k tomu kukuřice z piksly. „Flammkuchen je strašný a burger stojí za vyli*prdel. Odehrává se tady něco, čemu se říká líné vaření.“
Zdeněk Pohlreich to následně rozvedl a řekl, že je to strašná škoda, protože bistro je pěkné, má hezkou kuchyni, ale jídlo je zoufalé a neodpovídá prostředí. Důvodem je lenost a lenost.
Jak to dopadlo?
Zdeněk Pohlreich na úvod své mise za zlepšením řekl, že aby to mohlo být lepší, musí to nejdřív být pořádný Saigon a není v tom nic osobního, jen tým potřebuje nakopat do ....
Jak dopadl zátěžový test, kvůli kterému se zásadně rozrostl počet míst? Tým se s nervozitou zpočátku vyrovnával vtípky, Zdeněk Pohlreich jen utrousil, že je sranda brzy přejde a bude se jim zdát o čertech. A ano, zažili plnou hospodu...
- Před Zdeňkem a televizními diváky se pak začala odehrávat „tragédie jménem chaos“. Chyběly objednané pokrmy. Není se čemu divit, tolik hostů toto bistro nikdy nezažilo a chyběl systém. „Ženy a děti do člunů, muži k pumpám,“ královsky se bavil šéf.
- Na poslední zmrzlé zákaznice už nezbylo maso, tak dostaly burger s trhaným masem. A Zdeněk Pohlreich upozornil, že v současné chvíli není tým schopný dělat větší objem jídla. Ale pozor: „Na začátku jsem vám řekl, že jste líný. Ale možná tak líný nejste! Jenom jste trochu pohodlný...“
- Jaké změny se děly? Zdeněk řekl, že by mimo jiné rád viděl, aby se podnik vedl méně pasivně a bylo to originální, aby se kladl důraz i na vizuální stránku. Když připraví hamburger v černé a červené housce a pravý Flammkuchen, dojme se Orlík: „To je tak nádherný, že bych z toho brečel.“
- Navíc se rozšířil prostor a tým se začal chystat „na byznys“ – protože o to, aby zasvítilo slunce, se můžou postarat sami! A ochutnávka spojená s promo akcí se odehraje přímo na sjezdovce.
Chaos se však děje zas a znova, tým se neumí nachystat na nápor hostů, kuchaře trápí bolest zad a nálada opět klesá. Nejsou zkrátka zvyklí, že by jim do bistra chodili lidé...
Když se Zdeněk Pohlreich vrátil po dvou měsících na inspekci, našel v bistru jen kuchařku Pepi (Orlík byl u doktora, Mirka trápily bolesti zad). A tomu odpovídala i nabídka... „To je rozvrat?“
Když diktuje svoji objednávku, neskrývá Pepi nervozitu a obavy. A Pohlreich konstatuje, že na to ti lidé „se*ou“.
Verdikt: žádná hvězda, 3 ze 4 jídel, co si Pohlreich objednal, byly podle něj nepoživatelné.
A když se loučí, tak Pepi řekne, že jemu se určitě daří dobře. „Jestli to nebude tím, že pracuju,“ uzavře to šéf se slovy, že to takto nemá rád – když cítí zpočátku naději a někdo se na to vyprdne.
Jak to vypadá v bistru FlammBeef nyní? Štáb Extra.cz přijel „na kontrolu“ a jejich verdikt byl jednoznačný: 1 hvězdičku by si zasloužili, jídlo rozhodně bylo zajímavé a neodfláknuté, i když housky mají pořád ty samé...
