Zdeněk Pohlreich a jeho štáb se tentokrát nevydali nikterak daleko: úřadovali na Praze 6 ve Starosuchdolské restauraci, kde se vaří česká kuchyně, kterou prý zákazníci chválí. Jen tam nikdo nechodí a je ve ztrátě. Co s tím šéf provedl?
Starosuchdolskou restauraci na Praze 6 vede poměrně krátce paní Olena, která říká, že jim jídlo zákazníci chválí, ale chodí jich málo. Zdeněk Pohlreich po cestě konstatoval, že tam „netrefí nikdo“, a když omrknul cedule, měl už podle cen pocit, že cestuje zpátky v čase. Okomentoval i „autentické“ krkonošské kyselo, restauraci v patře a retro vybavení restaurace. Ale to byl jen začátek.
Jak to bylo na začátku ve Starosuchdolské restauraci?
„Buď chlap, Zdéňo,“ řekl si Zdeněk Pohlreich a objednal si.
- Co si šéf objednal: jalapeños plněné nivou, topinky s pikantní masovou směsí, svíčkovou, guláš, krkonošské kyselo a výpečky, na kterých se prý leccos pozná.
- Na čem si šéf „pochutnal“? U kysela řešil Zdeněk Pohlreich, zda do něj patří zelí, u pikantní směsi suše konstatoval, že „když nevíš co s tím, posypej to sýrem“, jalapeños sice pálily, ale chuť neměly. Výpečky plavaly v tuku: „Z toho budeš mít stolici jak hedvábíčko, jestli to sníš celý.“ Na závěr si dal „svíci“ a tam měl jasno: chutnala jak obnošená pošťácká brašna.
Celkově se netvářil nadšeně a na přímý dotaz Oleny odpověděl: „Nechutná mi to, ne, vůbec nic.“ - Jaký byl verdikt? Spokojený vskutku nebyl. „Parodie na výpečky, svíčková bez chuti a mizerný knedlík...“
- Co se odehrávalo mezitím v kuchyni: V kuchyni první den vypomáhala i maminka kuchařky Marušky, která také vaří v restauraci... Ukázalo se totiž, že původní kuchařka po tom, co zjistila, že přijede Zdeněk Pohlreich se štábem, odjela zpátky na Ukrajinu.
Při první návštěvě kuchyně objevil šéf v jedné míse syrové kuřecí maso a knedlíky... „Kamarádi, tohle je zážitek: žrádlo pod psa a zaslechl jsem hlášku, že si to lidi chválí. Sice nikdo nechodí, ale chválí to...“
Venku se pak Zdeněk potkal s majitelem objektu, podle kterého byla Lenka (Olena) jediná, kdo mu přislíbil českou kuchyni. „Slibte mi, že jim pomůžete a budete na ně hodný.“ Pomoc šéf přislíbil, hodný prý být neumí.
Jak to dopadlo?
Proběhl klasický zátěžový test a Zdeněk byl překvapený, že ještě půl hodiny před otevřením není v kuchyni dost surovin. Kolik by si Olena představovala ideálně zákazníků? Ze současných 30–50 by se ráda dostala na 150. Věří si, že by to s kolegyní obsloužila.
Během chvilky nastal chaos, zákazníci čekali na jídlo i hodinu a půl, chyběly příbory a nálada klesala... Jeden z hostů přišel vrátit žebra přímo do kuchyně. A kamera následně zaznamenala, že se týmu zátěžový test nezdá fér, protože málokdy se přece stane, že by přišlo tolik lidí do restaurace najednou... „Zátěžák vždy odhalí potenciál, ale hlavně chyby. Ale dokáže si je Olena vůbec přiznat?“ ptal se šéf.
Jeho obavy byly správné, takže šéfce podniku na konci poradil: Naučte se víc poslouchat než mluvit. Měla totiž pocit, že to sice byl prů*er, ale zvládli to.
- Dámy následující den nachystaly šéfovi překvapení na ochutnání: boršč a tradiční závitky. Zdeňkovi chutnalo, chválil i servis.
- Sestavili společně menu a pustili se do vaření: boršč, slepičí polévka, krkovička na černém pivě, králík na smetaně, řízek se salátem, ledvinky a další.
- Co šéfovi vadilo opakovaně, tak že se vše řeší na poslední chvíli. Menu se tisklo krátce před začátkem a ceny se tvořily za pochodu, navíc byly nadsazené. Ale nakonec se tým vydal s majitelem dělat promo a lákat do restaurace.
- A zákazníci? Ti byli s novým jídelníčkem spokojení.
Když se Zdeněk Pohlreich vrátil, našel na menu mimo jiné penne s kečupem, masem, špenátem a parmazánem. Během ochutnávání dalších jídel se tvářil v podstatě stejně jako při své první návštěvě.
Verdikt: Na hvězdičku to nebylo. Jídlo je potřeba lépe dochutit a musí i lépe vypadat. „Není možné, aby steak byl tvrdý jak broky.“
Jak to v restauraci vypadá nyní? Změnil se majitel a na menu je česká a gruzínská kuchyně, na které si pochutnal tým Extra.cz.
