Nářečí dokáže proměnit obyčejná slova v jazykový oříšek. Slova, která dnes znějí úsměvně nebo cize, byla kdysi součástí každodenního života – od šufánku na polévku po šporhelt, u kterého se vařilo. Právě v domácnostech se uchovala slovní zásoba, která jinde dávno ustoupila spisovné češtině. Každý výraz nese příběh, vzpomínku i kus tradice. Zkuste si s námi v kvízu ověřit, kolik z nich znáte a poznáte.
Tam, kde dnes říkáme hrnec, vařečka nebo sporák, zněly kdysi výrazy, které by leckdo už jen těžko rozluštil. Na Moravě by vám možná ještě dnes v některých koutech místo sporáku nabídli slovo šporhelt, polévku by vám nalili pomocí šufánku a nádobí byste si mohli umýt u mycáku. Všechny tyto výrazy působí jako úsměvná jazyková koření, ale zároveň ukazují na to, jak bohatý a rozmanitý byl a je český jazyk.
Historie pod pokličkou
Nářečí totiž vždycky odrážela každodenní život. A protože se právě v kuchyni den co den něco dělo – vařilo, krájelo, mylo nebo zavařovalo – není divu, že právě tady se udržela celá zásoba slov, která dnes považujeme za nářeční. Často se týkají nejběžnějších věcí: nádobí, náčiní, topení, surovin nebo přípravy jídla. A tak zatímco v jednom kraji znají dýnko jako obyčejné prkénko, jinde by vám podali pod tímto nářečním výrazem pokličku.
Nářeční výrazy nejsou jen kuriozity pro jazykové sběratele. Jsou to paměťové stopy každodennosti, které se předávaly hlavně ústně – mezi babičkou a vnučkou, při vaření nedělní polévky nebo společném pečení vánočního cukroví. Není náhoda, že mnoho z nich se dodnes uchovalo právě v rodinných kuchyních, i když ve školních lavicích a běžném životě dávno zvítězila moderní čeština. Akademie věd ČR připomíná, že tradiční nářečí už sice ustupují, ale právě v intimním prostředí domova stále přežívají některé staré výrazy, které se jinde ztratily.
A co je na tom nejkrásnější? Když se setkáte s nářečním slovem, zpravidla nejde o nic vznešeného. Jsou to obyčejné, všední věci – a právě proto mají kouzlo. Jazyková historie se tu nevypráví o výjimečných dějinných událostech, ale o tom, co bylo obvyklé. Slova, která by bez kontextu mohla znít cize, se najednou stanou klíčem k paměti a tradici.
Než se pustíte do našeho kvízu, zkuste si vzpomenout: neslyšeli jste někdy od prarodičů výraz, u kterého jste se museli doptávat, co vlastně znamená? Možná to bylo právě z kuchyně – protože tam se nářečí nejen mluvilo, ale hlavně žilo.
Zdroj: Apetit, AV ČR
