Káva, kterou dnes bereme jako samozřejmost, má překvapivě dlouhou a pestrou historii. Každý rok 8. listopadu slaví svět Den cappuccina. Ideální příležitost připomenout si, odkud se tenhle krémově hladký nápoj vzal, proč se pije hlavně ráno a co dělá dobré cappuccino opravdu dobrým.
Příběh cappuccina nezačíná v Itálii, ale ve Vídni koncem 17. století. Tehdy se v místních kavárnách objevuje nápoj zvaný Kapuziner – káva se smetanou a cukrem. Název dostal podle barvy, která připomínala hnědavé roucho mnichů kapucínů.
- Záznamy z 18. a 19. století dokládají, že tehdejší Kapuziner se často podával i s kořením – skořicí, zázvorem nebo kakaem. Spíš než o přesný recept šlo o inspiraci.
Moderní podoba cappuccina se zrodila až na severu Itálie ve 30. letech 20. století, když se rozšířily první espresso stroje. A klíčovou roli v tom sehrál Luigi Bezzera, který si už v roce 1901 nechal patentovat přístroj na přípravu espressa. Tehdy se káva ještě šlehala se smetanou a cukrem, takže chuť i vzhled připomínaly spíše vídeňskou kávu. Teprve po druhé světové válce, s nástupem moderních tlakových kávovarů, vzniklo cappuccino tak, jak ho známe dnes – s hladkou jemnou pěnou.
Co vlastně dělá cappuccino cappuccinem?
Správné cappuccino není o posypce ze skořice ani o množství pěny. Jde o přesný poměr a správnou teplotu. Základ tvoří 30 ml espressa, doplněné o teplé mléko a vrstvu mléčné pěny. Celkový objem by měl být mezi 150 a 180 ml.
- Mléko se šlehá do jemné, hladké pěny bez velkých bublinek. Teplota by neměla překročit 60 °C, aby se mléko nepřepálilo a neztratilo přirozenou sladkou chuť. Ideální cappuccino má tři vyvážené vrstvy – espresso na dně, mléko uprostřed a na povrchu pěnu, která drží tvar, ale není hutná.
Pokud vám cappuccino někde podají s hromadou šlehačky a skořicí, je to jiný nápoj – pravé italské cappuccino nic z toho neobsahuje. Přesto se skořice nebo kakao často objevují v šálcích cappuccina po celém světě.
Jen do jedenácti!!!
Italové mají v kávě jasno. Cappuccino je nápoj na dopoledne. Patří k snídani, obvykle s croissantem nebo sladkým pečivem. Po obědě nebo večer by si ho Ital nedal – kombinace mléka a horké kávy je pro něj příliš těžká. Proto může být pro turisty překvapením, když si v římské kavárně objednají cappuccino odpoledne a obsluha se na ně jen usměje. V Itálii se po jídle pije výhradně espresso – krátké, silné a bez mléka.
Umění, které se dá vypít
Když dnes dostanete cappuccino s obrázkem na pěně, není to jen hra. Latte art, tedy malování do mikropěny, je dovednost, která má vlastní soutěže i mistrovství světa. Cílem je vytvořit na povrchu obrazec (nejčastěji srdíčko, list nebo rozetu) bez narušení pěny.
- Latte art ukazuje preciznost baristy i kvalitu pěny. Dobře vyšlehaná pěna musí být jemná, spojitá a bez bublin. Obrázek se tvoří při nalévání, nikoli dodatečně, takže každý šálek je originál.
Od mnicha k moderní kavárně
Cappuccino dnes spojuje svět tradice a moderního požitku. Z nápoje, který vznikl z klášterní inspirace, se stala ikona městského života. Zajímavé je, že zatímco původní Kapuziner měl být spíš sladkým dezertem, dnešní cappuccino stojí na vyváženosti a kontrastu – silná káva, lehké mléko, jemná pěna. Právě tenhle princip dělá z cappuccina nápoj, který se neomrzí ani po desítkách let (a klidně odpoledne!).
Zdroje: Cofee Spot, Top Recepty, A Thirst for Firsts, Apetit
