Kolikrát jste listovali časopisem Apetit a zastavili se u fotky, kterou byste si nejradši zarámovali? My nesčetněkrát. A pokud byste tipovali, že za většinou těch fotek stojí Alena Hrbková, měli byste pravdu. Ve spojení s Klárou Zíkovou tvoří nerozlučnou dvojku, která zvládá proměnit obyčejný talíř polévky v umělecké dílo. A teď si představte, že si s nimi můžete strávit celý den, naučit se jejich triky a zjistit, že fotit jídlo je mnohem víc než jen zmáčknout spoušť.
Možná si myslíte, že focení jídla je jen o hezkém talíři a dobrém světle. Ale jakmile vstoupíte do Alenina ateliéru, ocitnete se v úplně jiném světě. Na místě, kde se vážně řeší, jestli má tento kousek klobásy fotogenickou stranu, nebo raději ustoupí ze záběru. Kde se na jídlo nehledí jen jako na něco, co se sní, ale jako na příběh, který se dá vyprávět obrazem. A ten příběh může začínat úplně obyčejně – třeba u talíře zelňačky. Přesně tak, jako v kurzu, na který si můžete zajít i vy. Protože kdo by nechtěl umět proměnit obyčejnou polévku ve fotku, která si zaslouží titulku?
Ateliér, ze kterého se nechce domů
Přicházíte do Alenina ateliéru, a pokud vás focení jídla jen trochu zajímá, víte, že se vám nebude chtít domů. Regály plné talířů, desek, příborů a misek – každá s patinou, příběhem a tím zvláštním „něčím“, co na fotce funguje. Cítíte se tu dobře nejen proto, že jste obklopeni vším, co má spojitost s jídlem, ale i díky Alenině bezprostřednosti. Umí navodit atmosféru, ve které se nebojíte zeptat na cokoliv.
- „Já nevařím, já jen do jídla žvaním,“ směje se Alena hned na úvod. A je jasné, že tohle nebude žádný suchý workshop, kde si odsedíte tři hodiny a jdete domů.
Od techniky k prskavkám
Kurz vás provede úplným základem – práce se světlem, kompozice – až k food stylingu. Nakonec přijde na řadu focení pohybu, prskavek nebo momentek, které znáte z časopisu, ale doma by vás nenapadlo je zkusit. A zjistíte, že to jde i bez profi studia. Stačí denní světlo, trpělivost a cit. Čím byste ale u focení jídla měli opravdu začít?
Když chcete krásnou fotku, musíte začít už u surovin.
Klára, která má styling pod palcem, vypráví historky z nákupů. Jak se tváří, když prodavačka nezachází s rajčaty na kase s posvátnou úctou a jak stojí u pultu a třídí zeleninu podle toho, která má víc fotogenickou „tvář“. Dobrá fotka tak začíná promyšleným nákupem. S otlučeným ovocem a nedozrálou zeleninou parádu neuděláte.
Proč zrovna zelňačka?
Možná by vás napadlo fotit něco elegantnějšího – dort s čokoládovou polevou, salát plný barev… Ale tady se jede zelňačka. Na první pohled nefotogenická a „obyčejná“. Ale jak foodstylistka Klára brzy ukazuje, i z polévky se dá udělat hvězda. Brambory nesmí být rozvařené, klobásky se opékají zvlášť, aby měly šmrnc, a pinzeta se stane vaší novou nejlepší kamarádkou. Naaranžovat talíř tak, aby vypadal, jako byste ho jen tak postavili na stůl, je skoro alchymie.
Rychlost je základ
„Největší problém je, že jídlo rychle vadne a stárne,“ říká Alena. „Jakmile je jídlo hotové, musíte být rychlí. Není čas na zkoušení a vymýšlení, devadesát devět procent věcí musíte mít připravených dopředu.“ Proto se na kurzu nejdřív chystá scéna – pozadí, rekvizity – a až potom přijde na řadu samotné jídlo.
Nachystáte si talíře, příbory, ubrousky, skleničky, podložky, a klidně i pár drobků na správném místě, aby fotka působila živě. „Většinu fotek dělám na denním světle, je nejlepší,“ dodává Alena a zdůrazňuje, že technická dokonalost není všechno.
Pravidla? Na ta zapomeňte
Alena věří, že fotka má především vzbudit chuť k jídlu. Ne být dokonalá podle učebnic. „Když je na fotce nějaká drobná chyba, nevadí. Hlavní je, aby vyvolala emoci,“ říká. Proto vás nebude nutit do přesných úhlů ani uhlazovat ubrus do absolutní roviny. Nikdo tu nebude měřit zlatý řez pravítkem nebo ladit kompozici do pověstného „esíčka“.
Jakmile jste se svou kompozicí spokojeni, zazní první spokojené „cvak“ a v duchu si řeknete, že tohle už je ten finální záběr, objeví se vám za zády Klára… Mezi prsty vezme špetku pepře, lehce jím posype zelňačku, přidá pár lístků čerstvých bylinek – a fotka, která se zdála hotová, se během pár vteřin promění v úplně jiný příběh. Klára totiž nic nenechává náhodě. Každý detail má svůj význam a právě to vás na kurzu bude učit – vidět víc než jen to, co máte před objektivem.
Když byla móda „létajících“ talířů
Podle Aleny a Kláry se food fotografie mění stejně jako móda v oblečení. „Na začátku mojí kariéry se všechno neskutečně hodně svítilo, pozadí tvořily barevné papíry, jídlo se fotilo nakřivo. Hledalo se, jak zaujmout, takže „létalo“ po stránce z jednoho rohu do druhého,“ vzpomíná Alena. Dodává také, že stejně jako móda, i trendy ve focení se neustále vrací. Takže až příště najdete na titulce food časopisů talíř v prapodivném úhlu, budete vědět, která bije.
Chtěli byste krásné fotky?
Můžete je mít! Alena s Klárou pravidelně vypisují nové termíny kurzů na Aleniných stránkách – a i když se focením jídla nejspíš nikdy nebudete živit, za lepší fotky na Instagram (a nejen tam) to rozhodně stojí. Už jen strávit den v ateliéru obklopeni rekvizitami, vůní čerstvě uvařeného jídla a lidmi, kteří jsou naladění na stejnou notu jako vy, je samo o sobě zážitek.
Až budete odcházet, neponesete si domů jen pár povedených snímků, na které budete pyšní. Odnesete si i nový pohled na to, co všechno se skrývá za jedním „obyčejným“ talířem polévky. A možná i chuť vzít hned doma do ruky foťák a začít fotit jídlo tak, aby po něm každý okamžitě zatoužil.
