
Pizza patří mezi ta jídla, u kterých se vždycky strhne debata. Má být tenká a křupavá, nebo pořádně hutná? Jen se sýrem, nebo se vším, co dům dal? A zatímco Italové by nad některými americkými výtvory kroutili hlavou, v USA se pizza proměnila ve fenomén, který má stovky podob a v každém městě chutná jinak.
Pizza se v Americe zabydlela rychle – a každé město si ji přetvořilo podle svého. New York ji má rád do ruky, Chicago ji připravuje jako hutný koláč, Detroit ji peče na obdélníkovém plechu a Kalifornie ji obléká do moderního, lehkého kabátu. Každá chutná jinak, ale každá má svoje kouzlo.
Proč je americká pizza jiná než ta italská?
Italská pizza je poezie. Tenoučké těsto, pár surovin, krátké pečení v peci – a je hotovo. V Americe se ale pizza proměnila v experiment, který často ctí heslo „víc je víc“. Víc sýra, víc těsta, víc náplní. Pizza tu není jen rychlé občerstvení, ale často plnohodnotné jídlo s vlastní identitou podle daného města. A stejně jako v Itálii má i tady svoje kultovní příběhy a fanoušky (ano, i želvy Ninja věděly, co je dobré).
New York: plát do ruky, který definoval street food
Pokud existuje jídlo, které by mohlo být symbolem New Yorku, pak je to pizza. Tenké těsto, křupavé po okrajích a měkké uprostřed, aby se dalo složit napůl a jíst na ulici. Žádné velké hromady surovin, ale jednoduchá kombinace rajčatové omáčky, mozzarelly a pár ingrediencí navíc. A samozřejmě papírový tácek. Newyorská pizza je rychlá, dostupná a geniálně jednoduchá – přesně jako město samo.
- Lombardi’s, první pizzerie v USA, otevřela v New Yorku už v roce 1905 a funguje dodnes.
- Newyorčané si zakládají na „pizza fold“ – pizzu vždy přehnou napůl, aby ji zvládli jíst za pochodu.
Chicago: pizza, která se jí příborem
Na druhém konci spektra stojí Chicago se svou slavnou „deep dish“. Zapomeňte na rychlé občerstvení do ruky – tady dostanete jídlo, které spíš připomíná sýrovo-rajčatový koláč. Vysoký okraj, několik vrstev náplně a navrch rajčatová omáčka. Peče se v hluboké formě, pořádně dlouho a výsledkem je hutná porce, která vás zasytí na půl dne. Italové by možná zaplakali, ale Američané ji milují.
- Vznikla v roce 1943 v Pizzeria Uno.
- Jeden plátek deep dish má tolik kalorií, co celá běžná italská pizza – a nikdo v Chicagu to neřeší.
- Chicagská pizza je tak ikonická, že má vlastní „den“ – každého 5. dubna se slaví National Deep Dish Pizza Day.
Detroit: čtverec, který dobývá USA
Další město, další pizza. V Detroitu přišli s nápadem péct ji v obdélníkovém plechu, podobně jako focacciu. Výsledek? Vyšší, vláčné těsto s nádherně křupavými okraji. Detroit style byla dlouho lokální specialita, ale v posledních letech zažívá obrovský boom a dobývá celé Spojené státy.
- Tradičně se pekla na plechu, který si místní přinesli z automobilky – původně tyto plechy sloužily na šroubky a součástky!
- Obvykle se sype sýrem Wisconsin brick, který vytvoří typickou křupavou krustu na okrajích.
- V roce 2021 ji řetězec Pizza Hut zařadil do nabídky po celé Americe – a strhla se „pizza mánie“.
Kalifornie: pizza pro ty, kdo chtějí něco lehčího
A pak je tu Kalifornie, která pizzu vzala a dala jí modernější kabát. Základ je sice pořád stejný, ale náplně jsou úplně jiné – avokádo, kozí sýr, rukola, artyčoky… Prostě suroviny, které by vás na klasické pizze ani nenapadly. Je to pizza lehká, svěží a trochu připomíná salát na křupavém těstě. Přesně taková, jakou čekáte u pobřeží plného jogínů a surfařů.
- Kalifornskou pizzu proslavil šéfkuchař Wolfgang Puck, když ji začal podávat v 80. letech minulého století ve své restauraci Spago v Los Angeles.
- Její největší předností je variabilita – žádné „tradiční“ ingredience, ale to, co zrovna roste nebo je trendy.
- Právě z Kalifornie pochází i první pizza s barbecue omáčkou místo rajčat.
Jedna pizza nikdy nestačí…
Třeba St. Louis má pizzu tak tenkou a křupavou, že spíš než těsto připomíná crackery. K tomu se přidává jejich vlastní směs sýra zvaná Provel, která je pro místní stejně posvátná jako mozzarella pro Italy. A krájí se zásadně na čtverečky – žádné trojúhelníčky, tady se servíruje tzv. „tavern cut“.
Naopak v New Havenu v Connecticutu vznikla tzv. apizza (čtěte abeetz). Těsto je tenké, trochu připálené na krajích a pizza se tu často peče jen s rajčatovou omáčkou a trochou sýra – někdy dokonce bez něj. Kultovním podnikem je Sally’s nebo Pepe’s, kde se stojí fronty celé hodiny.
Kalifornie už ukázala, že pizza může být i lehká a trendy. Jenže moderní kuchaři to posouvají dál – od bezlepkových korpusů přes těsta z kvásku až po náplně, které by Italové nikdy neuznali: barbecue kuře, hummus, dokonce i veganské sýry.
A pak tu jsou bizarnější verze – třeba pizza Hawai s ananasem, která rozděluje svět na dva nesmiřitelné tábory. Nebo White pizza, která vynechává rajčata a místo omáčky se potírá ricottou, česnekem a olivovým olejem.
Zkrátka, pizza není jen jedna. Je to univerzální plátno, na kterém si každý region i kuchař maluje vlastní obrázek. A možná i proto je to jedno z nejpopulárnějších jídel planety – protože se vždycky dokáže přizpůsobit místu, času a chuti. Která je ta vaše?
Zdroje: National Day, Pizza in the United States, New York–style pizza, Chicago-style pizza, Tasting table, The Spruce Eats, Apetit