Představte si, že žijete v Praze a milujete koblihy... Ještě do nedávna to znamenalo vzít si dovolenou, koupit lístek na vlak a vyrazit do Brna, kde v Pekařské ulici provozují manželé Marek a Michal Richtarovi Koblihu Brno a stojí se tu fronty na kousky plněné malinovým rozvarem nebo verzi meruňkový knedlík. Ale pozor! Kobliha provedla sladkou expanzi a již pár týdnů ji najdete i v pražských Vršovicích!
O tom, zda skutečně existuje rivalita mezi Prahou a Brnem, by se mohlo dlouze diskutovat. Ne, nebudeme si dělat legraci z toho, že je Brno poslední obydlená zatáčka před Vídní, ani z toho, že víno se dělí do kategorií: dá sa, nedá sa a dá sa Pražákům.
Milujeme obě města a gastronomii v obou fandíme úplně stejně. A nyní máme velkou radost, že jedna sladká brněnská radost rozšířila pole působnosti a otevřela pobočku i v Praze: Kobliha Brno je už pár týdnů i v pražských Vršovicích. A nejen o tom, co k expanzi vedlo, jsme si povídali s jedním ze zakladatelů: Markem Richtarem.
Co vás přivedlo k nápadu založit vlastní koblihárnu? A kdo za Koblihou stojí?
Původní nápad byl z Pinterestu. Tehdy jsme s kamarády v Ostravě usmažili pár koblih na Restaurant Day a vyprodali jsme je během pár minut. V tu chvíli jsem začal tušit, že by to mohlo fungovat. Teď, 12 let od prvního Restaurant Day, tvoříme základ Koblihy já (Marek) a můj manžel Michal. Já se starám o koblihy, kafe a takovou tu kreativitu. Michal dotahuje moje nápady do finále, stará se o papírování a finance. A skvěle nám to klape.
Byla to cesta sladká nebo trnitá?
Cesta to byla extra sladká. Možná díky naší počáteční mladistvé naivitě. Tehdy na startu, před deseti lety, jsme neřešili spoustu věcí, šlo nám „jen“ o to dělat nejlepší a nejzajímavější koblihy široko daleko a zažít u toho i nějakou srandu.
Jsou Češi milovníci koblih, nebo jste museli „obhájit“ pozici?
To je těžké říct. Naše koblihy jsou trošku mimo segment klasických koblih. Odlišují se kvalitou, provedením i cenou. Je to spíš takový dezert zabalený do usmaženého kynutého těsta. A o tom dokážu říct, že to Češi milují. Tím, že docela vybočujeme, myslím, že jsme nepotřebovali nic obhajovat. Děláme si „to svoje“, tak jak nám to chutná a jak nás to baví.
Která příchuť nebo náplň rozhodla o tom, že vaše koblihy jsou hit?
To je skvělá otázka! Myslím, že náš první opravdový hit, o kterém se začalo mluvit, byla kobliha plněná krupicovou kaší s máslovým krémem a perníkovou drobenkou. A dodnes je to jedna z nejoblíbenějších koblih. Dokonce byla součástí našeho „All Stars“ menu nejlepších koblih, s kterými jsme odstartovali naši pražskou éru.
Jezdilo se za vámi na jižní Moravu. Co vedlo k expanzi do Prahy?
Nedávno jsem se o tom bavil s kamarády a přišel jsem na to, že z velké části už jsme byli v Brně moc pohodlní. Všechno tak nějak klapalo. Osobně mi taky chyběl ten ruch kolem velkého projektu. Skvělé plus je, že tady máme polovinu rodiny a vídáme se teď daleko častěji.
Proč jste vybrali právě Vršovice jako místo pro pražskou pobočku?
Vršovice si tak trošku vybraly nás. Oslovil mě hlavně náš současný prostor na Rostovské. Velké prosklené výlohy, spousta světla, prostorná zahrádka, kterou můžeme provozovat celý rok. To, že je tenhle prostor v srdci Vršovic, je jen skvělý bonus. Milujeme totiž tyhle sousedské čtvrti, kde se zákazníky můžeme navázat vztah. Tohle nás moc baví.
Jak se liší brněnský a pražský zákazník, pokud nějak?
To teprve zjišťujeme, haha. Zatím mi přijde, že u vitríny koblih obsluhuji převážně tzv. náplavu z Moravy. Zákazníky, kteří nás znali už z Brna a během let se přestěhovali do Prahy. A to je velká paráda. Jsou to moc milá setkání po letech.
Která příchuť je váš osobní favorit a která je nejprodávanější?
Můj osobní favorit, na který mám chuť 24/7, je kobliha plněná švestkovým rozvarem s lotuskovým krémem. Tahle kombinace mě fakt baví už roky. Nejprodávanější kobliha byla na našem zimním menu a byla to samozřejmě Dubai Chocolate.
Jaké nejbláznivější plnění jste kdy zkoušeli a odkud berete inspiraci?
Nejbláznivější byla asi náplň z tvarůžků a černého piva s polevou ze sušené papriky. A inspiruji se nejradši na cestách, nápady ale nacházím i v kuchařských reality shows, na Instagramu nebo v kuchařkách po babičce.
Jaký je váš trik pro dokonalé těsto?
Při přípravě těsta se dá pokazit asi 150 věcí. Hlavně, když si všechno děláte řemeslně s velkou dávkou ruční práce. Určitě je moc důležité a chce svůj čas. Ale správné kynutí je jen důsledek. Co mi přijde nejdůležitější, je správné vyhnětení těsta. Chytit ten jeden krátký moment, kdy milovaný lepek pracuje v náš prospěch. Když se nám to povede, kynutí jde hladce a doslova samo.
Jak vypadá váš typický den v koblihárně? Jste tam od prvního zadělání těsta po poslední prodaný kus?
Ano, teď při startu ve Vršovicích se opravdu stalo, že jsem byl v koblihárně od zadělání po poslední prodaný kus. Začínáme ve čtyři ráno, kdy nasadím zástěru, pustím si svůj oblíbený podcast a zadělám těsto. Pak přichází čas prvního kynutí, během kterého mám čas nachystat si krémy, které stačí umíchat v ten samý den. Po nutné chvíli kynutí jdu těsto vyválet, vykrojit a dám opět odpočívat. Pak přichází řada na smažení, to je velká zábava. Ale největší sranda je při zdobení, to je část, která mě baví nejvíc.
Zhruba v půl osmé přijde baristka a to je zase moment, na který se celá kuchyň těší. Připraví nám kafe a pak se začne věnovat otevření pro zákazníky. Ty první přivítáme v osm ráno. Mít otevřenou kuchyň je báječné v tom, že můžu při zdobení koblih mluvit se zákazníky i já. Často tak vznikají dlouhé hovory mezi kuchyní, baristkou a lidmi vybírajícími si svou koblihu. A takhle jedeme celý den. Lidi chodí, přemýšlejí co si vybrat a my se jim snažíme co nejlépe poradit. Máme radost z každé návštěvy až do poslední prodané koblihy. Denně jich prodáme kolem 200.
Máte nějaký „tajný sen“?
Myslím, že si zatím své koblihové sny plním. Není nic, co bych se bál naplnit do koblihy a lidi by to aspoň trochu neocenili. Můj tajný sen, ale nesmíte to nikomu říct, je otevřít mini koblihárnu nebo přesunout náš Koblihomat na Letiště Václava Havla. Od malička mě fascinuje letištní život a chtěl bych tak skrze koblihy být jeho součástí.
