Jak to bylo, pohádko? Zabloudilo kuřátko! A kde? V obilí... Vy máte nyní možnost ukázat, že se v obilí nejen neztratíte, ale že se v něm i dost dobře orientujete. Podzim je čas, kdy se kuchyně znovu rozvoní čerstvě upečeným chlebem, na snídaňové menu se vrací horká kaše a dokonalou večeří je krupoto s dýní. Obiloviny si svoji sezónu umí užít.
Jestli lze něco označit za základ našeho jídelníčku, budou to obiloviny. A přitom o nich často víme až překvapivě málo. Které obsahují lepek? Co jsou to pseudoobiloviny? A z čeho se vyrábí jáhly nebo bulgur?
- Svět obilovin je pestrý a chutný: Od pšenice, která nás provází od dávných dob, přes oves a žito až po moderní hvězdy jako quinoa nebo amarant. Dnes se na scénu vrací staré druhy, jako špalda, jednozrnka nebo kamut a objevujeme i takzvané pseudoobiloviny, které sice botanicky nepatří do travin, ale „chovají se“ podobně nebo dokonce stejně (quinoa, amarant nebo pohanka).
- Obiloviny nás provázejí tisíce let: Už staří Egypťané si bez nich neuměli představit život, středověcí pekaři je mísili s bylinkami a dnes je z nich základ nejen pro chleba, ale i pro sladké dezerty, fermentace či alternativní mléka. Bez přehánění lze říct, že pár travin změnilo svět. Když se je lidé naučili semlít zrno na mouku, začala éra pečiva, placek a koláčů. Každá kultura si pak vytvořila vlastní „obilný podpis“, v Itálii milují semolinu a těstoviny, v Japonsku rýži, v Mexiku kukuřičné tortilly, u nás nedáme dopustit na voňavý kváskový chléb.
- Obilovina se může na talíři objevovat od rána do večera: Jako základ ranních kaší a müsli, jako hlavní chod (krupoto, jáhloto, dýňové rizoto), jako surovina pro pečivo, těstoviny i fermentované nápoje nebo nově i v podobě rostlinných nápojů, mouk a alternativních dezertů.
Říjen a listopad jsou dobou sklizně a to, je ideální chvíle podívat se obilným zrnkům pod slupku. Otestujte si, jak dobře znáte obiloviny, které vám denně plní talíř — možná zjistíte, že jsou mnohem zajímavější, než jste si mysleli.
Zdroj: Apetit
