Je malá, levná a často velmi nenápadná. Přitom má historii delší, než je nákupní seznam před státním svátkem nebo Vánocemi. Spustila průmysl, který ovlivnil chuť i marketing celého 20. století. Ano, řeč je o žvýkačce. Nenápadný společník kapes a přestávek má za sebou cestu z lesní pryskyřice až do rukou hollywoodských hvězd i do našich úst. Kdo ji vymyslel, proč ji žvýkali už pravěcí lidé a jak se stala symbolem moderní kultury? Je to příběh, který se nevypráví s plnou pusou – ale rozhodně stojí za to ho přežvýkat.
Před necelými deseti tisíci lety v dnešním Švédsku někdo rozžvýkal kus pryskyřice, zřejmě z nudy, možná z bolesti zubů. Kdo ví? Jméno sice neznáme, archeologické nálezy ale ukazují, že na hmotě zanechal otisky zubů – první důkaz, že lidé si k žvýkání hledali cestu dávno před vynálezem mentolového či ovocného polštářku nebo plátku.
V Dánsku se o pár tisíciletí později objevila další „žvýkačka“ – březová smůla stará přes 5700 let. Archeologové z ní dokonce přečetli DNA dívky, které dali jméno Lola. Podle složité genové rekonstrukce údajně měla tmavou pleť, světlé oči a zřejmě taky pevnou čelist a zdravé zuby.
Ve starověkém Řecku si ženy dávaly do úst kousky pryskyřice z řečíku pistáciového, známé jako masticha. Dělaly to proto, aby měly svěží dech. Ve středověku se v Evropě žvýkaly smrkové pryskyřice a vosky, v Americe zase indiáni žvýkali mízu z bříz a borovic. Takové „lesní žvýkačky“ měly ke sladké bublině daleko, ale princip byl stejný – uvolnit chuť, zaměstnat pusu a svým způsobem i očistit zuby.
Zubař, který odstartoval revoluci
Skutečný převrat přišel až v 19. století. John B. Curtis z Maine prodával první komerční žvýkačku ze smrkové pryskyřice. K dostání byla pod názvem Maine Pure Spruce Gum. Tuhle ručně balenou, tvrdou věc nevalné chuti lidé kupovali poměrně ve velkém.
Pak přišel zubař William Finley Semple a nechal si v roce 1869 patentovat „vylepšenou směs žvýkací gumy“. Na jeho nápad ale brzy navázal muž jménem Thomas Adams. Ten podle některých pramenů experimentoval s přírodní pryskyřicí chicle, kterou mu přinesl bývalý mexický prezident Antonio de Santa Anna.
Adams chtěl původně vyrábět levný kaučuk, jenže omylem vynalezl něco mnohem zábavnějšího – žvýkací hmotu, kterou brzy začal prodávat. V roce 1871 si nechal patentovat první stroj na její výrobu a rozjel éru, která změnila zlozvyk v celosvětovou mánii.
-
Zajímavost: Ve 2. polovině 19. století se do některých typů žvýkaček začal přidávat parafín (přesněji vosková směs), který měl sloužit jako změkčovadlo.
Když se žvýkačka stala popkulturní ikonou
A pak už to šlo rychle. Wrigley zkusil v roce 1891 přidávat žvýkačky jako dárek k prášku do pečiva či k mýdlu, jenže zákazníci se začali víc zajímat o drobný žvýkací dárek než o samotný hlavní produkt. Z dárku se tak rázem stal hlavní trhák, z marketingového triku fenomén.
S nástupem 20. století už byla žvýkačka součástí popkultury – od amerických vojáků druhé světové války (ti ji fasovali v polních přídělech) až po filmové hvězdy, které ji nejen na stříbrném plátně požvykovaly, případně z ní dokonce nafukovaly bubliny.
Věda ukrytá v malém polštářku
Když se dnes podíváte na složení moderní žvýkačky, zjistíte, že je to malý technologický koncert. Pryskyřici chicle dávno nahradily syntetické kaučuky – hlavně polyisobutylen, materiál, který mj. najdete i v některých průmyslových výrobcích.
K tomu přidejte změkčovadla, vosky, sladidla, aromata a barviva. Všechno se zahřeje, promíchá, vyválí, rozřeže a zabalí do proužků, destiček nebo kuliček, které známe. Výrobní proces tak s trochou nadsázky připomíná cukrářství zkřížené s plastikářstvím. A chuť? Věda sama. Musí být dost silná, aby se prosadila, ale ne tak těkavá, aby během pár minut zmizela.
A tak zatímco si třeba po obědě automaticky strčíte do úst kousek žvýkačky, vězte, že právě opakujete rituál starý tisíce let. Od Loly z dánského dávnověku po bubliny z 80. let, od chicle k polyisobutylenu, od lesa po laboratoř. Kdo by to byl řekl, že jeden malý proužek mezi zuby může vyprávět tak dlouhý příběh?
Zdroj: livescience, ceskatelevize, orbitzvykacky, lidovky, prumyslovaautomatizace
