Párek jako obyčejná klasika k snídani či večeři provází každodenní život už po generace a nenápadně odráží proměny doby, vkusu i technologií. Je jídlem domácností, bufetů i okének s rychlým občerstvením, ale také chutí dětství i symbolem obyčejné jistoty. Právě v téhle jednoduchosti se skrývá jeho síla – a důvod, proč se k němu znovu a znovu vracíme.
Párek dnes vnímáme jako samozřejmost – krátký masný výrobek, který stačí ohřát a podávat. Ve skutečnosti ale představuje výsledek dlouhého vývoje řeznického řemesla, technologií i stravovacích zvyklostí. Od dob, kdy bylo potřeba maso rychle zpracovat a uchovat, až po éru průmyslové výroby se jeho podoba proměňovala. Jedno mu však zůstalo: praktičnost. A také schopnost vyvolat emoce a vzpomínky.
Párek jako starý vynález s moderním životem
Podle historických pramenů se první zmínky o výrobcích podobných dnešním párkům objevují už před více než 500 lety. Šlo původně o způsob, jak zužitkovat maso, které nebylo možné dlouho skladovat. Jemně nasekaná směs se plnila do střívek, tepelně zpracovala a byla připravena k rychlé konzumaci. Právě tehdy se zrodila myšlenka, že jídlo může být nejen syté, ale i okamžitě dostupné.
Důležitým momentem byla i technologie – uzení a později spařování. Díky nim párky získaly typickou chuť a strukturu, která se stala poznávacím znamením tohoto výrobku. Zajímavostí je, že tradiční postup doporučoval párky pouze ohřívat, nikoli vařit. Voda by se totiž neměla dostat k masu, aby neztratilo šťavnatost ani chuť – rada, která platí dodnes.
-
Zajímavost: Jak připomíná Český rozhlas České Budějovice, ve Frankfurtu nad Mohanem se první párky prodávaly zřejmě už v roce 1487, což vyplývá ze záznamů kronikáře Achilla Augusta Lersnera. Ale první závazný recept je znám až z 18. století, konkrétně z roku 1749. Určoval, že se párky mají připravovat z libového masa z boku. Tyto párky pak byly součástí korunovační hostiny císaře Maxmiliána II. Bavorského.
Když byl párek symbolem
Během 19. století se výroba párků zdokonalila a také rozšířila. Například roku 1805 je ve Vídni začal vyrábět řezník Johan Georg Lahner. Odtud se pak jejich výroba a obliba přenesla až k nám. Mezi špičky ve výrobě patřily Satrapovy výrobny ve Studené a později v Kostelci u Jihlavy. Používala se dochucená směs masa a střívko mělo být přírodní – nejčastěji skopové.
Ve 20. století se párky staly pevnou součástí československé kuchyně. Nebyly slavnostním jídlem, ale měly zvláštní status – představovaly malou odměnu (třeba v podobě párku v rohlíku), rychlé a dostupné řešení pro večeři nebo jistotu na cestách. Typickým příkladem jsou legendární párky Bivoj, na které dodnes vzpomíná celá generace.
Prodávaly se za pár korun a vařily se v plastovém obalu. Stačilo je vložit do horké vody a za chvíli bylo hotovo. Takže je zvládl připravit i ten, kdo přišel unavený z práce a na dlouhé přípravy a vyvařování neměl sílu. Bivoj párky v červeném obalu se staly pojmem nejen díky ceně, ale i chuti, která byla pro mnoho lidí etalonem „správného“ párku.
-
Zajímavost: Párky Bivoj byly velmi oblíbené především v 80. letech 20. století a prodávaly se za 7 Kčs. Podobné oblibě se těšily třeba i lahůdkové párky, ty však stály 22 Kčs.
Párky mezi nostalgií a současností
Dnes se na párky díváme jinak. Sledujeme složení, původ i podíl masa, obsah soli i koření. Přesto se k nim stále vracíme. Možná právě proto, že představují spojení minulosti a současnosti. Moderní řezníci navazují na tradiční postupy, ale dávají jim novou tvář – jiné suroviny, kratší složení, návrat ke starým recepturám.
Z párku se tak znovu stává poctivý výrobek, ne jen rychlá náhražka. A i když už ho v plastu dnes neohřívá asi nikdo, jeho role zůstává podobná: nabídnout jednoduché řešení bez zbytečných komplikací.
A proč se párky jmenují zrovna takto? Dříve se totiž prodávaly právě v páru – dvě nožky z jednoho střívka, které se naplnilo a po 10 až 20 cm přetáčelo, takže vytvořilo dvojici.
Zdroj: budejovice.rozhlas.cz, Petrov, M.: Retro. Co bylo (a nebylo) za reálného socialismu, 2013, Jota, ISBN: 978-80-7462-422-3
