Představte si, že stojíte uprostřed španělské ulice. Slunce pálí a všude kolem vás jsou davy lidí. Všichni čekají, napětí roste a pak zazní siréna. Za rohem se objeví první náklaďák naložený k prasknutí rajčaty. Někdo popadne první a hodí. Za pár vteřin už jste od hlavy k patě v červené šťávě, smějete se, nevidíte na krok a stejně házíte další. Není cesty zpátky – právě jste uprostřed La Tomatiny, největší rajčatové bitvy světa.
Byl rok 1945 a v Buñolu se právě slavil místní svátek. V ulicích pochodovaly obří maškary Gigantes y Cabezudos, davy zpívaly a tancovaly… až do chvíle, kdy jeden z místních kluků strčil do „giganta“ tak nešikovně, že maska spadla a strhla se mela. Někdo popadl rajče a hodil. Další se přidal. A během pár minut už všichni házeli rajčaty po všech.
Další rok si to zopakovali – a pak znovu. Úřadům se to samozřejmě nelíbilo, „takhle se přece slušní lidé nebaví“. Nakonec ale kapitulovaly a z improvizované pouliční bitvy se stala oficiální akce, která má dnes vlastní logo, vstupenky a přímý přenos v televizi.
- Vstupenky na La Tomatinu začínají na 40 eurech a rychle mizí – zájem je obrovský. Každý rok se totiž počet účastníků omezuje zhruba na 22 000. V ceně máte přístup do bitvy, sprchy, které vás čekají hned po akci, a někdy i drobný suvenýr. Na místě se pak dá dokoupit všechno od triček přes ochranné brýle až po vodotěsné obaly na telefon – věřte, že to oceníte.
Den, kdy Buñol praská ve švech
La Tomatina se koná poslední středu v srpnu. Buñol má necelých 10 000 obyvatel, ale ten den sem přijede víc než dvojnásobek lidí z více než 25 zemí světa. Město se na akci připravuje týdny – vytyčují se trasy, zajišťují bariéry, objednávají rajčata. A ne ledajaká – používá se přezrálá, měkká a speciálně pěstovaná odrůda, která není vhodná k jídlu, ale skvěle se mačká.
V den D se všechno soustředí kolem hlavního náměstí a přilehlých ulic. Krátce před polednem se lidé tlačí, zpívají, tancují a čekají na první náklaďák. Ve 12:00 hodin zazní siréna a bitva začíná. Během následující hodiny proletí vzduchem až 150 tun rajčat z korby sedmi obřích kamionů. A když po hodině zazní druhá siréna, místo úlevy cítíte trochu smutek, že už je konec.
Než začnete házet, musíte znát pravidla
Na první pohled to možná vypadá jako naprostý chaos, ale La Tomatina má svůj řád. A místní si na jeho dodržování potrpí – jde přece o bezpečnost.
- Rajče nejdřív rozmáčkněte: než po někom hodíte, promáčkněte ho v dlani. Tvrdé, nerozmačkané rajče dokáže zabolet víc, než byste čekali.
- Házejte jen rajčata: žádné plastové lahve, kamínky nebo nedejbože plechovky.
- Žádné svlékání: tradice strhávání triček už je minulostí, jednak kvůli bezpečnosti, jednak kvůli pohodě všech účastníků.
- Konec znamená KONEC: když zazní druhá siréna, házení končí. Tečka.
Následně přichází společná očista – hasiči a místní vezmou do ruky hadice a během pár minut zmizí zbytky rajčat z lidí i z ulic. Věděli jste, že kyselina z rajčat prý dělá zázraky nejen s kůží, ale i se starými omítkami? Po Tomatině je Buñol jako vymalovaný.
Co dělat, když zrovna neházíte
La Tomatina není jen hodina házení rajčaty. Buñol toho nabízí mnohem víc: středověký hrad s výhledem na celé město, starobylé uličky, muzeum věnované právě Tomatině, ale i místní hospody a bary, v nichž se ještě dlouho po bitvě zpívá a tancuje. A protože jste ve Valencii, těžko odjedete bez ochutnávky pravé paelly.
Rajčatová inspirace po světě
Úspěch Tomatiny inspiroval i další města – v Kolumbii, Číně, USA i Indii se pořádají „rajčatové bitvy“ podle španělského vzoru. V Buñolu však platí jedno – čím víc červené, tím víc zábavy! Vydáte se za rajskou zábavou?
Zdroj: Tomatina, National Geographic, Lonely Planet, Apetit
