Přeneste se s námi do doby, kdy se peklo z ořechů a bílků, které se nešlehaly, ale poctivě tloukly. Cukroví bývalo drobné a vzácné – Masarykovo cukroví, išelské dortíčky nebo sádlovky patřily k jistotám svátečního stolu stejně jako kapr či bramborový salát. První republika nám dala recepty, které přežily dodnes. A i když si už na Štědrý den pravděpodobně nevyrazíte na šneky, pár plechů poctivého cukroví zvládnete hravě.
Nejčastěji se připravovalo již zmíněné Masarykovo cukroví z ořechů, sněhové pusinky, linecké, perníčky, věnečky, čokoládový salám nebo zázvorky z čerstvého a sušeného zázvoru. Peklo se drobné, jednoduché a elegantní cukroví a každý kousek měl být malou ozdobou stolu – stejně jako porcelánový šálek na kávu nebo ubrousek s vyšívaným monogramem.
Z bílků, ořechů a trošky cukru
Tehdejší hospodyně si uměly poradit s tím, co měly. V době, kdy byl cukr drahou komoditou, se s ním zacházelo s rozvahou. Používal se jen v nezbytném množství – aby zvýraznil chuť.
Hlavní roli hrály bílky, ořechy a čokoláda. Z nich vznikaly nadýchané sněhové pusinky, ořechové dortíčky, čokoládové salámy a linecké s domácím džemem. Peklo se s vědomím, že nic nepřijde nazmar – zbylé žloutky se použily do vánočky, z bílku se (obvykle ručně) vyšlehal sníh na ozdobu cukroví.
Na stromek i do dárkové krabičky
Bílkové cukroví se často používalo i jako ozdoba. Po upečení se zdobilo karamelem, kakaem nebo oříšky, navlékalo na nit a věšelo na vánoční stromeček. Po svátcích se z něj stala sladká odměna pro děti. Cukroví se často ukládalo do krabiček vyložených papírem, často i s drobnou cedulkou, komu patří.
Když se sladké stalo dostupným
Ještě před sto lety bylo cukroví výsadou movitějších rodin. Až po druhé světové válce se cukr stal běžnou surovinou, do té doby šlo o luxusní zboží, které si chudí hospodáři často nemohli dovolit.
V období první republiky tak byly vánoční dezerty symbolem hojnosti a radosti – pečlivě plánované a o to víc ceněné. Postupně, s hospodářským růstem a zlepšující se dostupností potravin, se cukroví stalo samozřejmostí. Ale právě tehdy možná začalo ztrácet něco ze své původní výjimečnosti.
Staré recepty z kuchařek, které stojí za návrat
Většina tehdejších receptů je překvapivě jednoduchá. Krátký seznam surovin, stručný popis postupu, a přesto výsledek chutná úžasně.
Pokud máte doma starou kuchařku, nahlédněte do ní. Zkuste ořechové pusinky, pistáciové sušenky nebo hrozinkové placičky. Upečte třeba jen polovinu dávky, sledujte těsto, dolaďte chuť. Věřte, že právě tahle zkušenost vám připomene, proč pečení bavilo už naše prababičky.
Tipy, které fungovaly i tehdy
- Pečte s mírou: Sedm druhů cukroví úplně stačí. Když každý připravíte s péčí, na stole to bude znát.
- Neplýtvejte: Využijte zbytky bílků, ořechů nebo otevřené marmelády.
- Hledejte v knihovně: Staré kuchařky jsou poklad – často skrývají zapomenuté recepty, které můžete znovu objevit.
- Zdobte, ale jednoduše: Karamelem, mletými ořechy, kakaem. Nic víc není třeba.
- Dělejte radost: Zabalte cukroví do malé krabičky a odneste ho sousedce nebo kamarádce – přesně tak, jak to dělaly naše babičky.
Prvorepublikové cukroví v sobě má něco, co dnešní době často chybí – uměřenost. A možná právě letos stojí za to zkusit péct jinak!
Zdroj: Apetit 11/2023
