Patříte k lidem, kteří si dávají novoroční předsevzetí? A je tím vaším letošním „zhubnout pár kilo“, jen máte pocit, že vám chybí motivace? Co si tak přečíst příběh herce a dabéra Lukáše Malínka, který se před dvěma lety rozhodl, že takhle už to dál nejde: vážil tehdy 226 kilo. Dnes má o 120 kilogramů méně. Zvládl to sám, bez pomoci odborných poradců nebo trenérů.
O tom, zda bychom se měli přijímat se všemi dostatky i nedostatky, nebo se měli snažit být stále lepší verzí sebe sama, se vedou diskuse. A ženy i muži mezitím neustále řeší, proč se ručička na váze opět posunula výš... Kila navíc, ať už jich je pár, nebo několik desítek, trápí téměř každého. A je vždy fajn „nakopávač“ vyslechnout si příběh někoho, kdo to také zažil. A kdo dokázal říct: DOST!
Herec Lukáš Malínek je jedním z nich. Podařilo se mu dosáhnout váhy 226 kilo, ale několik smutných životních událostí v řadě ho probralo – a on zcela změnil přístup k životu. Dnes váží o 120 kilo méně a svým příběhem motivuje ostatní.
Lukáši, máte za sebou řadu váhových extrémů. Kolik jste vážil nejméně a kolik nejvíc?
Moje nejnižší váha byla 72 kg při výšce 189 cm. Nejvyšší pak 226 kg. Když to vidím takto napsané – uffff – pojďme dál.
Čím byla vaše obezita způsobena? A kdy jste si uvědomil, že 226 kilo není váha, kterou chcete nosit, a rozhodl jste se s tím něco dělat?
Zamiloval jsem se a pro blaho vztahu jsem zapomněl na sebe. Zaměřil jsem se na sny partnera a žil tak nějak jeho život, ne ten náš a svůj. Láska je v tomto nekompromisní... Byl jsem sám sobě odporný, ale tím, že jsem herec, jsem všechno schoval do jiného Lukyho a polykal to, že se vlastně nenávidím. Nikomu jsem však nedal jediný důvod myslet si, že je něco v nepořádku. Okolí si možná dodnes myslí, že jsem byl šťastný, ale nebyl.
Jedl jsem tehdy jednou denně, a to večer a bez limitu. Pak jsem šel spát a tělo celou noc makalo, takže jsem se budil unavený. A tak to šlo stále dokola. Váha šla plíživě, ale nekompromisně nahoru a výsledek byl nakonec 226 kg. Strašné! Dnes všem říkám: Nenechte to zajít tak daleko jako já.
Co vlastně vaše hubnutí odstartovalo?
Mojí motivací byl paradoxně smutek. Nejdříve mi zemřela moje milovaná babička, žena, které vděčím za mnohé a jejíž smrt mě velmi zasáhla. A asi dva týdny po její smrti se se mnou rozešel partner. Byly to rány, které velmi bolely. Mohl jsem sedět a litovat se, ale to bych měl dnes už možná 300 kg a možná bych tu už ani nebyl. Naštval jsem se, vytvořil si vlastní svět a šel do boje s tímto démonem. Nebylo to jednoduché, ale vyhrál jsem. A děkuju dodnes za podporu mému okolí.
Jak jste postupoval?
Ze dne na den jsem změnil stravovací návyky, začal si počítat kalorie a vybírat si potraviny, které jsou v souladu s dietním režimem. Dnes to vnímám tak, že když se vám stane něco nepříjemného, lze z toho i tak vytěžit maximum. Motivace je v celém procesu zcela zásadní, musíte vědět, proč chcete změnit život. A to vám pomůže i ve chvílích, kdy chcete zase sáhnout po jídle a vrátit se ke starým návykům.
Dnes už beru jídlo jako nutnost, nikoli jako svoji zábavu, a přemýšlím o něm úplně jinak než v minulosti. Pečlivě si vybírám, co sním, hlídám si příjem bílkovin a sacharidů, připravuji si jídlo na cesty a i v restauracích vybírám z jídelníčku zdravější varianty. Stále si počítám kalorie, hlídám příjem a výdej a snažím se být v kalorickém deficitu. Už ale nejsem otrok jídla, baví mě to. Mám rád sushi a klidně si ho dám – když totiž víte „jak a kolik“, můžete si dát cokoli. Vyhýbám se ale smaženým věcem a vřele doporučuji horkovzdušnou fritézu, to je dobrý společník pro dietu.
Odbornou pomoc jste během svého hubnutí nevyhledal, je to tak?
Ne, nevyhledal. Věděl jsem, že nechci operaci a že to musím zvládnout sám. Takže jsem si začal počítat kalorie, víc pít vodu a přidal jsem pohyb, vždy s ohledem na váhu. Ale vše sám. Až teď mě čeká roční pohybová výzva, která bude probíhat po celý rok 2026. Chci ještě před operací kůže udělat maximum a tělo dokonale připravit na tento zákrok. Výzvu budou moct fanoušci sledovat na mých sociálních sítích. Uvidíme, jak to půjde, nemám totiž moc rád, když mi někdo říká, co mám dělat, a obzvlášť ve fitku.
Lidé se na vás obrací pro radu. Co jim radíte?
Jsem nesmírně rád, že můžu být inspirací pro ty, kteří mají obdobný problém: píší mi svoje příběhy a dotazy a já je rád podpořím a motivuji, dám jim zažít pocit, že na to nejsou sami. Obezita je úzce spojená s psychikou a často za ní stojí něco, co je niterně schované. Ale nikdo přece nechce dobrovolně prožívat stavy, které jej přivádí třeba až do depresí. Není to jen o hubnutí a o změně životního stylu, ukazuji lidem, že každý může žít svůj sen a je třeba svým snům věřit, pak se splní. Je ale třeba jít tomu naproti.
Příští rok na podzim vyjde moje knižní prvotina a v ní se podělím více do hloubky o svůj příběh. Velmi rád bych ukázal a přiblížil, co byla moje motivace a že jsou i momenty, které není radno přehlížet. Smích obézního člověka nutně nemusí znamenat, že je šťastný, ba naopak.
Měl byste na závěr vzkaz pro ty, kdo se rozhodují, zda začít hubnout?
Když jsem to dokázal já, tak ty to taky zvládneš! A věř, že ten pocit v cíli je opravdu nepřenosný.
Zdroj: @lukasmalinek_exfatman
