Modelka, která uspěla ve světě, zpěvačka s nezaměnitelným hlasem, autorka čtyř knih, milující máma a manželka, která má ráda módu, jídlo, svobodu, Paříž a Tokio. Iva Frühlingová je symbolem elegance a vkusu. Ale i ona ví, jaké to je na chvíli se ztratit sama sobě, jaké to je necítit se dobře ve svém těle.
Modelingu se Iva Frühlingová věnuje od 14 let a váhu nemusela dlouho vůbec řešit. Zároveň ale jídlo vždy milovala a zejména v Paříži, kde jako modelka pracovala, si ho vychutnávala. „Jsem ve znamení Býka, požitkářka. Mládí jsem prožila ve Francii a pamatuji, jak jsem vždy po prvním soustu něčeho dobrého v restauracích zavírala oči a na chvíli zmizela do světa chutí. Trochu jako v pohádce Ratatouille,“ směje se. Ač žena s dokonalými mírami, nejvíc si pochutnávala na svíčkové na smetaně, hovězím na česneku nebo francouzských salátech. Nikdy však nebyla na sladké… Váha ji „netankovala“ – měla cíl, sen, který si plnila, práci, která ji bavila.
Na jednom z letů na trase Praha–Paříž potkala svou životní lásku, do kokpitu ji pozval sympatický pilot, její budoucí manžel a otec syna. Nakonec se do Česka vrátila natrvalo a ač se i nadále věnovala modelingu, zpěvu a psala knihy, na chvíli se její hlavní rolí stala ta mateřská. A že je mateřství krásné a náročné zároveň, asi není třeba víc rozepisovat. Potom, co zažila i stav, kdy ji pár kilo navíc překvapilo, si uvědomila, jak je důležité mít smysl života… Nyní prožívá období matrescence, o kterém píše v knize Cesta k sobě, věnuje se hudbě (naposledy vydala song Le Silence a natočila k němu videoklip v milovaném Tokiu) a užívá si čas se synem.
Nikdy neměla nadváhu, 22 kilo navíc překvapilo
Ve své čtvrté knížce Iva s odzbrojující otevřeností popisuje, jak ji čas se synem naplňuje a naplňoval a zároveň se často těšila na skleničku vína po páté hodině večerní. A pak se tu nečekán a nezván objevil covid a ona se s manželem přestěhovala z bytu do domu na okraji Prahy. Dům začali i rekonstruovat, Iva potřebovala tvořit a věnovala se sociálním sítím, kde bavila sledující vtipnými skeči, ale zapomínala víc a víc na sebe. „Tepláky se staly mojí uniformou a make-up mě přestával zajímat.“
Když covidová opatření znamenala čím dál větší izolaci, začala tvořit, resp. vařit ještě víc a zdokonalovala své kuchařské dovednosti. Její strávníci si dobroty pochvalovali, ale když se po pár měsících vydala se synem do bazénu, kde v šatně objevil váhu, zažila šok. Nejdřív se zvážil on a pak donutil i maminku. Iva na váze uviděla číslo, které ji velmi nemile překvapilo. Byla zvyklá vážit okolo 53 kilo, teď viděla na displeji pětku a sedmičku, leč v opačném pořadí. 75 kilo, tedy o 22 kilo víc, než bývala zvyklá. „Tloušťka pro mě byl nový koncept. Nikdy jsem neměla nadváhu. Nevěděla jsem, jak se s tím žije.“
Cesta k sobě aneb Voják se nevzdává
Ale nehodlala se s tím smířit a vydala se na cestu za znovunalezením sebe sama. Dala si na to rok. Co vyzkoušela a jak se jí podařilo vrátit k sobě samé i k původní váze? „Představila jsem si, že jsem jakoby na vojně.“
- Přihlásila se do fitness centra, k cvičení přidala i bazén a saunu.
- Zkusila různé úpravy jídelníčku (jíst bez masa, vynechat snídaně a večeře, nejíst chleba a těstoviny) a diety (melounová, ale hlavně americká bez tuků a sacharidů s občasnými cheat days).
- Zaplatila si trenérku a výživovou poradkyni v jednom, která radila navýšit bílkoviny a dostatečně jíst.
- S fyzioterapeutkou pak pracovala na odstranění diastázy.
A to všechno si v závěru upravila „na míru sama sobě“: není typ na každodenní cvičení a se závažím, ale objevila korejské cvičení Mizi, které kombinuje s procházkami. Stravuje se lehce a vyváženě s menším příjmem kalorií, po páté hodině večer už nejí. „A jak to zvládám? Musím, jsem přece na vojně. A inspirují mě i Japonci – miluji jejich řeč a životní styl, jedí s úctou.“
Do období matrescence, kdy se žena z matky stává opět sama sebou, vstoupila plná síly, elánu a elegance. A s tělem, ve kterém se cítí dobře.
Zdroj: kniha Cesta k sobě (se svolením autorky) – nakladatelství Esence
