Coby pomáhající kuchař asistoval Dominik Unčovský na kuchařkách Zdeňka Pohlreicha a Romana Vaňka, dnes se o něm píše v prestižních gastro magazínech a reprezentuje Českou republiku na mezinárodních soutěžích. Dvojnásobný vítěz národního kola Bocuse d'Or 2023 a 2025 a talentovaný inovátor a ambasador Makro akademie byl jedním z hvězdných hostů zimního Apetit pikniku.
Za jídlo utratí někdy i 20 tisíc měsíčně, o gastronomii říká, že je opakem sportu – ve třiceti nejste na vrcholu, ale teprve začínáte. Od útlého věku spolupracoval s Romanem Vaňkem, největším přínosem z hlediska kulinářských dovedností mu byl Zdeněk Pohlreich a skvěle to podle něj dělá Jan Knedla nebo třeba Radek Kašpárek. Podle nás i poroty soutěže Bocuse d'Or to dělá skvěle on. Na zimním Apetit pikniku jsme Dominiku Unčovskému položili pár otázek a nejvíc nás na něm okouzlila jeho pokora a skromnost.
Dominiku, jak se vyhrávají prestižní kuchařské soutěže? V čem se podle vás odlišujete od ostatních?
Já si nemyslím, že se nějak odlišujeme. Vždycky je to o tom dát do toho víc než ti ostatní, to stále opakuji. Mojí inspirací je Jarda Jágr, který ve chvíli, kdy skončil trénink, šel dál makat, dvojnásobně. Každý v gastronomii umí něco a v tom je to hezké, ale ta soutěž je o tom udělat toho víc a být lepší než ostatní.
Tušíte, čím jste zaujal porotu?
Porotu jsme, myslím, zaujali precizností a hlavně chutí. To jídlo prostě musí chutnat. Když nechutná, tak může být hezký vizuál a stejně výsledek nebude takový, jaký byste si představovali. Toho se vždycky držím: chuť na prvním místě, to, jak to bude vypadat, na místě druhém. A potom tam musí být i štěstí, aby to trošičku popohnalo.
A čím v kuchyni zaujmete svoje nejbližší?
Asi tím, že vždycky vařím od srdíčka. Vařím to, co já mám rád. Vařím to, co mě prezentuje.
Máte na gastro scéně svůj vzor, mentora?
Těch mentorů je spoustu. Ze zahraničních je to samozřejmě legenda Joël Robuchon, to je prostě ikona světové gastronomie, šéfkuchař století. A pak jsou to naši kuchaři, česká gastronomie jde strašně nahoru. Můj vzor je můj kouč a mentor Lukáš Čarný, který mi pomáhá v soutěži. Máme tu pana Pohlreicha, který toho udělal pro gastronomii fakt spoustu a nejen pro tu televizní, ale pro tu českou obecně. A pak tu máme hvězdy jako Honza Knedla, který je můj přítel, mám mu v Česku asi nejblíž. Myslím si, že to dělá správně a fandím mu.
A kdyby vám zavolal třeba zmíněný Zdeněk Pohlreich a řekl „Hele, Dominiku, večer se stavím na večeři.“ – Co byste mu uvařil?
Já vím, že miluje bramborovou kaši, křepelky a silnou šťávu, takže tím by ho zaujal. Ještě bych mu k tomu dal rohlíček, protože on rád chodí a dává si rád výpek z pekáčku s rohlíkem. Takže to bych mu nachystal já.
Bez jakých surovin se neobejdete? Co vám doma nikdy nechybí?
Myslím si, že na vaření je vždycky důležitý vývar. Bez vývaru člověk zkrátka neuvaří. A samozřejmě sůl. Vždycky mám doma sůl a vždycky mám doma nějaký vývar. Ať už mražený, který si připravím sám, anebo si nějaký kvalitní koupím.
