Letovský statek na jihu Čech byla poslední zastávka Zdeňka Pohlreicha. Restauraci se dařilo, ale stavba dálnice a covid jim do toho lidově řečeno hodily vidle. Podaří se šéfovi přijít na to, jak restauraci pomoct? A bude to sladká závěrečná tečka letošní řady nebo spíš černý puntík?
Letovský statek na jihu Čech bývala vyhlášená zájezdní restaurace, kam chodily stovky lidí. A teď se smutkem sledují dokončovací práce na dálnici, které budou znamenat, že aby k nim někdo přijel, musí z dálnice sjet a udělat si zajížďku. „A to je v Čechách složitá věc, to totiž znamená, že se ti ta zajížďka musí vyplatit.“
Do pořadu Ano, šéfe! přihlásil restauraci provozovatel Ludvík: „Od covidu se situace v gastronomii celkově zhoršila a u nás o to víc, že nám původně vedla kolem restaurace silnice a z obou směrů mohli přijíždět lidé. Ale nová dálnice bude mít sjezd až kus od podniku a lidí chodí pramálo. Bojím se, že padneme, a to by byla škoda.“
Jak to bylo na začátku v restauraci Letovský statek?
Na úvod Zdeněk Pohlreich říká, že kolem restaurace řadu let jezdí a i když okolí vypadá kvůli stavbě dálnice jako tankodrom, samotné okolí Letovského statku vypadá slušně. V menu jej zaujme grilované kuřecí prsíčko s ananasem a obrovský počet položek, kolem padesáti jídel. Objedná si veganskou tortillu, cop z vepřové panenky, zmíněná kuřecí prsíčka s ananasem a steak z krkovice. „V tom menu je všechno a statkářsky to nevypadá vůbec.“
A v kuchyni panuje dobrá nálada, kuchař je o většině jídel přesvědčen, že je obávaný šéf pochválí.
- Na čem si šéf „pochutnal“? Argentinský steak chutná dobře, ale je tužší. Steaku z krkovičky chybí život... A když dojde na cop z panenky, konstatuje Pohlreich, že jí třetí jídlo a necítí žádný rozdíl. Pokus o veganskou „věc“ ohodnotí slovy: „Staň se veganem, posílíš mír,“ směje se a dodá, že rozdíl mezi masem a veganskou náhražkou masa je jako se sexem a „když si to děláš sám“... Celé to i vysvětlí, ale jestli jste tenhle díl neviděli, tak si ho rozhodně pusťte! :) A nebudeme dlouho napínat, kuřecí steak z ananasem si vysloužil komentář pouze v podobě Zdeňkova typického odmítavého obličeje.
Zdeněk se v kuchyni seznámí s oběma kuchaři a svěří se jim se svým dojmem z jídel: „Všechna chutnají tak nějak stejně. Chtělo by to dělat pestřejší.“
Provozovateli a jeho partnerce pak řekne, že jsou s restaurací tak úzce spojení, že nevnímají, co se děje kolem nich. Bojí se cokoli změnit, aby to nebylo ještě horší. Dělníci z nedaleké stavby nejsou klientela, která by produkovala dostatečný maloobchodní obrat. Zásadní je, aby se hosté vraceli, a je jedno, jestli mají montérky nebo kvádro. A navíc to podle něj není jihočeská restaurace s tím, co k tomu patří... „Hospoda je utrápená a nevypadá hezky.“
Jak to dopadlo?
Šéf objedná samozřejmě zátěžový test, který by měl provozovatelům připomenout staré časy, doby, kdy to fungovalo. Obstojí? Zdeněk nejdřív projde lednice, ukáže, co je špatně umístěno, a vysvětluje, proč je podle něj v nabídce zbytečně moc jídel. Je znát, že tým má jeho sympatie. A kuchař Zdeněk sklidí pochvalu za dršťkovou polévku. Co šéfovi ale vadí, je nepořádek a špatný systém v kuchyni.
- Ve chvíli, kdy se restaurace naplní lidmi, začíná Zdeněk Pohlreich tušit, že kuchyně nestíhá. A zároveň poukazuje na jídla, která mohou stát za tím, proč sem přestávají jezdit lidé. Například směs jalapenos je podle něj totální skandál.
- Když Zdeněk vyrazí na výzvědy, dozví se od karavanistů: „Není to tak hrozný, dá se to.“ Nakonec dokonce někteří hosté odejdou vařit do svého obytňáku.
- Mnozí čekají hodiny na jídlo, vizitka to dobrá není a sranda končí. A je třeba především seškrtat a obměnit menu, které může fungovat. A fungovat to bude i díky partě, kterou Zdeněk pozval na vymalování, nebo náklaďáku, do kterého můžou naskládat veškerý nepořádek.
- V dalších dnech mimo jiné vezme Pohlreich kuchaře a majitele do svého oblíbeného Zájezdního hostince U Jiskrů, aby okoukali, jak se to dělá. Mimo jiné poctivě a v nabídce je maximálně osm až deset jídel. Jídelníček se píše dva dny dopředu, až podle toho, co se nakoupí. Zdeněk následně majitele nabádá, aby nechali kuchaře dělat svou práci a předali jim víc zodpovědnosti.
- Nové menu vypadá víc než lákavě: skví se na něm kančí hřbet s chlupatými knedlíky a zelím, krkovičku s cibulkou apod. Ludvík si to pochvaluje a Zdeněk se mu směje: „Takovou ošklivou hubu má a jak mu pěkně žere.“
- Padla Zdeňkova slova na úrodnou půdu? Na nové menu přijela řada hostů, včetně pana Jiskry! A všichni se oblizují až za ušima, kuchyně šlape a kuchař Michal, který mezitím povýšil na šéfkuchaře, to má pod kontrolou.
„Ta dálnice není váš nepřítel, ale obrovská šance, jak sem dostat další lidi. Důležité je to, aby se z vašeho podniku stala destinace, do které se budou vracet,“ loučí se Pohlreich.
Když se Zdeněk Pohlreich vrátil, byl nadšený z nového menu i z nových židlí.
A jak hodnotí Zdeněk Pohlreich jídla? Na první pohled je spokojený. Z dršťkové polévky je nadšený, smažené dršťky jsou sice neobvyklé, ale podle šéfa super. Jehněčí kolínko je dokonale opečené a Zdeněk je velmi spokojený. Zajíc na černo? „Čumím jak blázen!“ A císařský trhanec? Lahůdka na závěr.
Verdikt: 2 hvězdičky a nefalšovaná radost Zdeňka Pohlreicha. Gratulujeme!!
Jak na natáčení po více než roce vzpomíná majitel Ludvík? „Byl to chaos, ale vzpomínám na to v dobrém. Pozitiva to přineslo. A štáb byl perfektní. Rady jsme si vzali k srdci, a i když restaurace ještě nevydělává tolik, kolik by bylo potřeba, protože se také zvedají ceny všeho okolo, je to lepší než dříve.“
