Když si představíme středověké či raně novověké dvory, často vidíme honosné hostiny, obrovské stoly plné masa, ryb, sladkostí, omáček – obraz, který se stal symbolem královské hostiny, tedy i bohatství každého dvora. Jak ale ve skutečnosti vypadala panovnická strava v různých dobách a v různých zemích? Pohled do gastronomické minulosti ukazuje, že – podobně jako dnes – i králové měli své oblíbené pokrmy, často ovlivněné místními produkty, tradicemi, ale i dovozem exotických surovin.
Královské hostiny jsou dodnes symbolem moci a bohatství. Dlouhé stoly, plné číše a podnosy, které se prohýbaly pod váhou masa, ryb i rozmanitých dezertů. Jenže panovníci a panovnice si nepochutnávali jen na honosných specialitách – jejich strava měla často překvapivě prosté základy. Od obyčejného chleba s máslem až po pečené jehněčí či pestrobarevné kaše. A právě v kontrastu mezi všedním jídlem a slavnostní tabulí se skrývá kuchyně různých panovníků.
Každé období mělo svou typickou chuť a každý panovník si našel to, co miloval. Ať už šlo o českého knížete svatého Václava, který měl rád maso se sladkými omáčkami, nebo o římského císaře Augusta, jenž prosazoval střídmost a podporoval pěstování obilí a zeleniny. Císařovna a česká královna Marie Terezie na svém dvoře dodržovala zásadu rakouské kuchyně, zatímco její manžel František Lotrinský jezdil za lahůdkami do Francie. A Karel IV.? Ten sice pořádal velkolepé hostiny, na kterých nechyběl pečený páv ozdobený zlatou přilbou, ale v soukromí si nejvíc pochutnal na obyčejném chlebu s máslem.
Jak vypadala středověká hostina?
U královských stolů najdeme zvláštní spojení obyčejného a výjimečného. Tam, kde lidé jedli kaši s trochou medu, panovník měl na stole třeba zvěřinový guláš nebo křepelku. Ale základ byl překvapivě podobný – obilí, zelenina, ovoce. Jen se jinak podávaly a jinak zdobily.
Královská jídla jsou vlastně malou pamětí doby. Odrážejí nejen chutě, ale i možnosti, obchodní kontakty nebo zdravotní stav. Vladislav Jagellonský si prý tolik liboval v mase, že mu to přivodilo nemoci. Královna Alžběta II. si naopak dopřávala jen malý kousek svého oblíbeného čokoládového dortu, přestože milovala čokoládu, uměla být velice střídmá.
A co je na tom nejzajímavější? Že králové – stejně jako obyčejní lidé – měli svá slabá místa, své touhy, vášně, chutě. Jedni toužili po čokoládě, druzí po víně, další po zvěřině. Všechny tyto chutě se staly součástí dějin.
Vydejte se s námi na královské hostiny, ale i do tajů panovnických chutí. Pokud jste připraveni, užijte si náš kvíz!
