Vzpomínáte si na tu chuť? Papírová mistička, plastová lžička a v ní vlašský salát, který chutnal jako malý svátek. Přesně ten z lahůdkářství za rohem, který se dnes vrací jako velké retro téma. Voní dětstvím, vzpomínkami na svačiny v bufetu a chlebíčkem snědeným ve stoje.
Jeho kouzlo se skrývá za Československou státní normou z roku 1976, která určovala, co má tento salát obsahovat a jaký je přesný poměr brambor, salámu junior, kořenové zeleniny a legendární majonézové zálivky. Vlna nostalgie je tu a s ní i chuť připravit si ten pravý „vlašák“ doma.
Co se skrývá za normou z roku 1976?
Tajemství jednotné chuti vlašského salátu napříč celým Československem spočívalo ve státní normě, která přesně definovala složení i gramáž. Díky ní jste v každém bufetu či lahůdkářství dostali salát, který jste znali a milovali. Základ tvořilo 500 g brambor vařených ve slupce, ideálně varného typu A, které doplňovalo 240 gramů salámu junior.
Křupavou a svěží složku zastupovalo 100 g kyselých okurek, 60 g vařené mrkve, 40 g celeru a 20 g sterilovaného hrášku. Srdcem salátu však byla zálivka. Tu tvořilo 200 g poctivé majonézy, doplněné 20 g plnotučné hořčice, 15 g octa, 10 g cukru, 10 g soli, 5 g čerstvě mletého pepře a 5 g worcesterské omáčky pro ten správný říz. Právě tento vyvážený poměr dal vzniknout chuti, na kterou se nezapomíná.
Návod na dokonalý domácí vlašák
Příprava podle původní normy není složitá, klíčem k úspěchu je však pečlivost a dodržení několika zásad.
- Uvařte brambory ve slupce, mrkev a celer a nechte vše vychladnout.
- Oloupané brambory i další zeleninu nakrájejte na stejnoměrné kostičky.
- Salám nakrájejte na tenké nudličky.
- Kyselé okurky nakrájejte na kostičky.
- Připravte zálivku smícháním majonézy, hořčice, octa, worcesteru, cukru, soli a pepře.
- Jemně vmíchejte zálivku ke směsi surovin, aby se nerozmačkala.
- Nechte salát odležet v lednici alespoň několik hodin, nejlépe přes noc, aby se chutě propojily a vznikla pravá jemná a lahodná „lahůdkářská“ chuť.
Proč nám tehdejší vlašák tak chutnal?
Dnešní retro vlna není jen o receptu, ale především o vzpomínce na poctivost. Za socialismu sice nebyl velký výběr, ale norma zaručovala určitý standard. Používal se přesně daný poměr i zaručené suroviny, na které jsme byli chuťově zvyklí. Kdo si chce dopřát skutečný chuťový zážitek, nejlépe udělá, když si připraví vlašák doma z kvalitních surovin.
Cesta vlašáku historií: Od luxusu k lidové pochoutce
Ačkoliv si vlašský salát spojujeme s érou socialismu, jeho kořeny sahají mnohem dál a jeho podoba se v čase výrazně měnila. V kuchařce Magdaleny Dobromily Rettigové byste našli verzi s olivami, vařeným žloutkem, ale také ančovičkami, bobkovým listem apod. Po válce však byly luxusní suroviny drahé a nedostatkové, proto se recept musel přizpůsobit.
Definitivní podobu, jakou známe dnes, dal salátu národní podnik Pramen. Právě ten povýšil brambory na hlavní surovinu, doplnil je o kořenovou zeleninu a salám a vytvořil tak dostupnou a masově oblíbenou pochoutku, která se v 70. letech stala absolutním hitem všech svačin a studených večeří.
Proč je vlašský salát dodnes legendou
Vlašský salát podle původní normy z roku 1976 je víc než jen pokrm – je to chuť, která nás vrací do dětství, k nedělním obědům i slavnostním chlebíčkům plným poctivých ingrediencí. Díky pečlivě vyváženému složení, přesně stanovenému podle tehdejší normy, si dnes můžete doma připravit autentickou verzi, která znovu probudí nostalgii i úsměv na tváři. Ať už ho podáte s čerstvým pečivem, nebo jako součást oslavy s rodinou, klasický „vlašák“ zůstává legendou české kuchyně.
Zdroj: Apetitonline, centrum.cz, YouTube
