„Jdeme na jedno!“ je jedna z nejznámějších a společensky přijatelných lží. Češi jsou národ pivařů s největší průměrnou spotřebou na osobu – a kdyby se chodilo na jedno, rychle by nás sousedi z Rakouska a Německa předběhli. Pro někoho je pivo tekutá radost po náročném dni, pro jiného malý zázrak ve sklenici, který spojuje lidi, příběhy i generace. Pije se při oslavách i na smutek, na svatbě i po rozchodu. Ale víte o něm skutečně vše?
Zatímco víno si hraje na intelektuála a koktejly na rozjuchané hvězdy večírků, pivo je pohodový parťák v džínách a tričku. Ten, co neřeší, jak vypadáte, a vždycky má čas. A tak se není čemu divit, že se pije na vesnici i ve městě, v pivnicích i luxusních restauracích, pijí ho mladí i staří, dámy i páni. Postupně se stalo symbolem pohostinnosti, řemeslné dovednosti a v Česku i národní identity. A letos ministerstvo kultury zařadilo tuzemskou pivní kulturu na seznam nehmotného dědictví… Není to ale „jen“ oblíbený nápoj, je to kulturní fenomén, který ovlivnil dějiny, tradice i technologie. Jeho historie sahá k počátkům mnohých civilizací – a je plná překvapení. Od Mezopotámie přes kláštery až po moderní výčepní kulturu, pivo není jen zlatavý nápoj, představuje otisk lidských dějin.
Chtěli byste příště přátele v hospůdce oslnit a trochu „dovzdělat“? Některé informace mají ambici překvapit i ty nejzkušenější štamgasty.
Jazyk každodennosti
Co vlastně ono „pivo“ znamená? „Etymologie slova sahá ke staročeskému výrazu pitivo, tedy obecně „nápoj“. Podobně i anglické „beer“ vychází z latinského bibere, „pít“. Také jazyk tedy odráží fakt, že pivo bylo po staletí nejběžnějším a nejdůležitějším nápojem všedního dne. Nejen v hospodách, ale i v domácnostech a klášterech,“ vysvětluje Lucie Janečková z Institutu PIVO.
Nejsilnější pivo na světě
Snake Venom, v překladu Hadí jed, se pyšní obsahem 67,5 % alkoholu. Vysoké hladiny alkoholu se docílí zmrazením a následným odebráním zmrzlých krystalků vody. Za třetinku zaplatíte kolem 1600 korun, vyrábí ho skotský pivovar Brewmeister.
Pivo pro každého
Pivo můžete načepovat různým stylem:
- Hladinka je klasika, tedy dokonale vyvážený poměr piva a asi tři prsty husté pěny navrchu. Tradiční styl čepování, který nesmí chybět v žádné české hospodě. A podle Martina Tuška, nejlepšího výčepního roku, jde o oblíbený styl mužů.
- Šnyt se původně čepoval jako malá ochutnávka pro štamgasty. Zhruba jedna třetina piva, zbytek pěna, která pivu dává specifickou jemnou chuť. Ten si prý rády dávají ženy.
- Mlíko je sklenice naplněná téměř jen sametovou pěnou, která se pije rychle na ex, aby zůstala sladká a krémová. A milují to cizinci, protože je to pro ně nezvyklé: však ve většině světa se pivo obvykle pije bez pěny!
- A pak je tu pivo bez pěny neboli „Čochtan“. Je třeba ho rychle vypít, protože rychle ztrácí na kvalitě a stává se zvětralým.
Češi: národ pivařů
Průměrná spotřeba piva na osobu podle údajů z roku 2023 v Česku největší na světě: 128 litrů. Česká republika vede svět ve spotřebě piva na osobu, celkově nejvíce piva za rok spotřebuje Čína, což je jasné vzhledem k největší světové populaci.
Pivní historie
Jedná se o jeden z nejstarších nápojů na světě.
- Ačkoliv je samotný vznik piva nejistý, vaření piva je doloženo už ve starověké Mezopotámii, z období kolem roku 4000 př. n. l. Právě zde byly objeveny první pivní receptury zapsané klínovým písmem. Archeologové potvrzují, že se pivo pilo každodenně, během náboženských rituálů i při oslavách. Z civilizačního hlediska tak nejde jen o alkoholický nápoj, ale o historický odkaz, který provází lidstvo po tisíciletí.
- Lék, platidlo i obětina: „Starověký Egypt přitom ukazuje, jak všestrannou roli pivo hrálo – bylo nejen každodenním nápojem, ale také formou mzdy či součástí léčby. Místní lékaři ho doporučovali na různé neduhy a dělníci stavějící pyramidy dostávali pivo jako příděl za práci. Dokonce i faraoni si ho nechávali ukládat do hrobek,“ uvádí Lucie Janečková.
- Klášterní tradice: Od 6. století se v Evropě výroba piva postupně přesouvala do klášterů. Právě mniši tehdy patřili k nejvzdělanější vrstvě společnosti, a tak mohli nejen zdokonalovat samotný výrobní proces, ale také systematicky zapisovat receptury. Nejstarším doloženým pivovarem na českém území je Břevnovský klášterní pivovar založený v roce 993 – jeho obnovení v roce 2011 tak symbolicky navázalo na více než tisíc let starou tradici.
Vznik díky zákazu
„Pivo má díky své dlouhé historii za sebou i celou řadu zákonů a regulací – ty vůbec první pocházejí již z dob starověkého Babylonu. Jedna z historických vyhlášek ale naopak zřejmě přispěla ke vzniku nového pivního stylu. Šlo o středověký zákaz vaření piva v letních měsících, který měl zabránit jeho kažení. Pivo se tak muselo vařit v chladnějším období a nechat delší dobu ležet i skladovat – a právě to dalo vzniknout novému pivnímu stylu, ležáku, který dnes dominuje nejen Česku, ale i velké části světa,“ vysvětluje Janečková.
Vyrobit pivo není jen tak
- Revoluční ingredience: Používání chmele při vaření piva není stejně staré jako pivo samotné. K dochucování se původně využívaly jiné byliny a rostliny. V Evropě se chmel objevil až v 9. století, kdy byl dovezen z oblasti asijského Kavkazu. Jeho pěstování se u nás následně výrazně rozšířilo zejména díky císaři Karlu IV., který se o něj aktivně zasazoval.
- Přesné míry: O výraznou reformu a inovace v pivovarnictví se zasloužil také český sládek František Ondřej Poupě v 18. století. Jako první začal při vaření piva používat teploměr a přesně stanovoval dávky surovin i délku výroby. Později v Brně také založil pravděpodobně první pivovarskou školu v Evropě.
- Nejen ze sladu: Ačkoliv je slad základní surovinou v tradiční pivní receptuře, v mnoha případech bývá částečně či zcela nahrazen jinými přísadami. Například rýží, kukuřicí nebo cukrovou třtinou. Odhaduje se, že s použitím těchto alternativ se dnes vaří až 85 % piva po celém světě. Zatímco někdy jde o levnější či dostupnější výrobu, jindy je cílem hledání nové a originální chuti.
Pod drobnohledem smyslů
Hodnocení piva není pouze libovolné popíjení, ale seriózní senzorická analýza. Probíhá za pomocí chuti, ale také čichu a zraku. Bezpodmínečná je anonymita vzorků. Pro neutralizaci chutí se používá tzv. degustační sousto, například pečivo, sýr či nekořeněný salám. „Při hodnocení vzorku může zároveň dojít k dosažení horního limitu – bodu, kdy se intenzita vjemu dále nezvyšuje. Za tímto limitem už nelze hodnotit a rozeznat intenzitu. Každý degustátor má přitom svůj horní limit položen jinak vysoko,“ upřesňuje Janečková.
Zdroj: Apetit, Institutpivo.cz, Budejovickybudvar.cz, Gourmetspirit.cz
