Určitě to znáte. Sedíte v restauraci po skvělém jídle, číšník přináší účet a ve vaší hlavě se roztočí kolotoč otázek. Kolik mám nechat? Je deset procent dost, nebo málo? A co když platím kartou? Spropitné, dýško, tuzér – ať už mu říkáme jakkoliv, umí nám občas pěkně zamotat hlavu. Pojďme si v tom jednou provždy udělat jasno.
V našich končinách platí nepsané pravidlo 10 až 12 procent z celkové útraty. Pokud jste byli se službami spokojeni, je to částka, kterou nikoho neurazíte a zároveň dáte najevo své ocenění. U menších částek, třeba za kávu nebo pivo, se zase sluší spropitné alespoň jednoduše zaokrouhlit nahoru na nejbližší desetikorunu či padesátikorunu. Nejde o povinnost, ale o milé gesto, které personál potěší.
Dýško nepatří jen na stůl v restauraci
Spropitné se netýká pouze gastronomie. V České republice je zvykem ocenit i služby v jiných odvětvích. Drobnou částkou navíc můžete poděkovat kadeřnici, taxikáři nebo kurýrovi, který vám přivezl jídlo až ke dveřím. I zde platí, že výše je na vašem uvážení, ale zaokrouhlení částky nebo přidání dvaceti korun je vítaným zvykem. Jak už ale bylo řečeno, nikdo vás k ničemu nenutí.
Kdy je v pořádku nenechat nic?
Spropitné je odměna za dobře odvedenou práci, nikoli povinná daň. Pokud jste byli s obsluhou vyloženě nespokojeni, jídlo bylo špatné a personál neochotný, máte plné právo nenechat žádné dýško. V takovém případě je však fér a konstruktivní sdělit obsluze nebo manažerovi podniku, co konkrétně se vám nelíbilo.
Hotovost, nebo karta? Moderní dilema
S rostoucí popularitou platebních karet vyvstává otázka, jak na spropitné v bezhotovostním světě. Většina moderních terminálů již nabízí možnost zadat dýško přímo při placení. Další variantou je říct obsluze finální částku, kterou chcete zaplatit, a oni ji na terminál zadají. Mnoho zaměstnanců však stále ocení spropitné v hotovosti, protože peníze dostanou ihned a nemusí čekat na jejich přerozdělení.
Jiný kraj, jiný mrav: Kde je spropitné urážkou?
Existují však i země, kde se spropitné považuje přinejmenším za urážku. Ačkoli je ve většině zemí světa vnímáno jako slušnost, odměna za dobře provedenou práci, poděkování, přesto se liší jak výše, tak vůbec vnímání těchto peněz.
- USA: Pokud se chystáte za oceán, připravte se na zcela jiná pravidla. Ve Spojených státech není spropitné pouhým gestem, ale naprosto klíčovou součástí příjmu obsluhy. Mzdy v tamních službách jsou často velmi nízké právě proto, že se počítá s dýšky od zákazníků. Běžná výše spropitného se zde pohybuje mezi 15 až 18 % a jeho neudělení je vnímáno jako projev velké nespokojenosti.
- Austrálie: Ve většině restaurací je spropitné 10 % automaticky započítáno do platby za služby.
- Argentina: Zde je spropitné v restauracích i hotelech zcela zakázáno. Dýško sice dát můžete, ale nikdo ho neočekává a ani nesmí vyžadovat.
- Francouzská Polynésie a Singapur: Spropitné je zde často odmítáno jako neobvyklé a nevhodné.
- Japonsko: Japonci jsou na svou práci nesmírně hrdí, tudíž považují za standard, že host dostane maximum, které může. Vysoký standard tamních služeb je tak na běžném pořádku a dýško může být vnímáno jako urážka.
- Čína: Zde bylo spropitné dlouhou dobu zcela zakázáno, protože bylo vnímáno jako úplatek. Velká část obyvatel ho dodnes považuje za nepřípustnou urážku.
- Jižní Korea: Zde je spropitné považováno za vyloženě neslušné a téměř jistě bude odmítnuto.
Ať už se rozhodnete jakkoliv, pamatujte, že spropitné je především způsob, jak vyjádřit spokojenost. Řiďte se situací, svým pocitem a nepsanými pravidly a nikdy neuděláte chybu.
Zdroj: novinky.cz, USA Today, The New York Times
