Převařovat v rychlovarné konvici vodu, která už jednou varem prošla? Je to za běžných okolností naprosto bezpečné? Pokud používáte kvalitní pitnou vodu z vodovodu a konvici udržujete v čistotě, nemusíte mít žádné obavy. Rizika, která se na internetu často uvádějí – od toxického koktejlu chemikálií po otravu arsenem –, v našich podmínkách při běžném používání jednoduše nenastávají. Problém ale existuje.
Strach z opakovaně převařené vody stojí na logické, ale neúplné úvaze: při varu se část vody odpaří, zatímco rozpuštěné látky (minerály, dusičnany nebo stopy těžkých kovů) v ní zůstávají. Jejich koncentrace tedy při každém dalším varu nepatrně roste.
Když si k tomu člověk přečte varování před arsenem nebo fluorem, snadno podlehne dojmu, že po pár ohřátích se z hrnku čaje stane jed. Ve skutečnosti se však koncentrace těchto látek i po několikanásobném převaření drží hluboko pod bezpečnými limity a k popisovaným zdravotním potížím nemůže v našich podmínkách dojít ani teoreticky. Bezpečnost převařené vody potvrzují také vědecké studie.
Fakta vs. mýty: Var ničí hlavně mikroby
Čeští odborníci na pitnou vodu se shodují, že převaření slouží hlavně jako ochrana proti mikrobům – virům, bakteriím a prvokům, které var spolehlivě zničí. V místech, kde je voda hygienicky nezávadná, opakovaný var žádné zdravotní riziko nepřináší, jen nepatrně „zahustí“ to, co už ve vodě je. Zajímavostí je, že experti upozorňují spíše na opačný problém: pokud je voda nadměrně upravovaná nebo filtrováním zbavená minerálů, může být pro dlouhodobé pití méně vhodná. Ani v takovém případě z ní ale var jed neudělá.
Panika se šíří například ohledně obsahu fluoru ve vodě. V Československu se od konce 50. let minulého století v některých oblastech fluor do vody skutečně přidával, měl přispívat k prevenci zubního kazu. Nicméně od 80. let se s touto úpravu přestávalo. Poslední fluorizace vody na našem území byla ukončena v roce 1993. Vysoký obsah fluoru vede k zažívacím potížím, ale v našich podmínkách toto opravdu nehrozí, jak informuje web plzen.rozhlas.cz.
Dalším strašákem je arsen. Ten se v historii hojně používal jako účinný nástroj travičů a ve světě skutečně existují oblasti, kde se ve vodě nachází. U nás jeho stav monitoruje Státní zdravotní ústav a podle jeho informací arsen ve vodě vykazuje známky klesání. Větším zdrojem této škodlivé látky jsou ryby a výrobky z nich, pivo a rýže.
Posledním velkým bodem diskusí bývají dusitany a dušičnany. Podle Státního zdravotního ústavu z vody běžně nevyčerpáme povolené množství obou uvedených látek. Do vody se mohou dostávat z půdy, která je nevhodně hnojena. Větší množství se nachází v potravinách, jako jsou uzeniny (například některé párky a měkké salámy) a některé sýry (zejména tavené). Na etiketách mají tato označení: dusitan draselný (E 249), dusitan sodný (E 250), dusičnan sodný (E 251) a dusičnan draselný (E 252).
Praktický pohled z našich kuchyní
V každodenní praxi je pohled na věc mnohem jednodušší. Vodu v konvici můžete bez obav ohřívat znovu, pokud pochází z veřejného vodovodu či zaručeného zdroje a spotřebič je čistý. Mnohem více se řeší praktické detaily: opakované ohřívání zvyšuje spotřebuje elektrické energie a podporuje tvorbu vodního kamene v konvici. Ten nejenže ovlivňuje chuť a vzhled nápoje, ale také zkracuje životnost konvice. Pro citlivější skupiny, jako jsou kojenci, těhotné ženy nebo lidé s oslabenou imunitou, se přesto doporučuje používat vždy čerstvě natočenou vodu. Ne proto, že by ta převařená byla jedovatá, ale z principu běžné opatrnosti.
Kdy byste měli být opatrní?
Opakované vaření vody není pro většinu lidí problém, pokud jejich voda splňuje normy pro pitnou vodu. Existují však výjimky, které se nás ve většině případů netýkají. Jde například o oblasti se studnami s vysokým obsahem dusičnanů nebo lokality se zvýšeným výskytem arsenu či fluoridů v půdě. V takových specifických podmínkách, kde je kvalita vody už na hraně limitů, může opakovaný var teoreticky přispět k dalšímu zvýšení koncentrace škodlivin. Pro běžného člověka v Evropě je ale mnohem zásadnějším tématem čistota konvice než chemické složení vody.
Skutečné problémy: Chuť, vodní kámen a materiál konvice
Co opakované převaření vody ovlivní nejrychleji, je její chuť. Jak se ve vodě srážejí minerály a tvoří vodní kámen, může nápoj působit „tvrději“, ploše a méně svěže. Zvláště u kvalitních čajů je rozdíl snadno poznat.
Další téma do debaty přidávají plastové rychlovarné konvice. Při zahřívání může nekvalitní plast uvolňovat nežádoucí látky nebo mikroplasty. Z dlouhodobého hlediska je proto bezpečnější a pro chuť lepší volbou konvice z kvalitní nerezové oceli nebo skla. V těchto případech ale nejde o chybu samotného převaření, ale o volbu materiálu.
Pár tipů na závěr
Z doporučení lékařů i praktických návodů vychází několik jednoduchých pravidel.
- Klíčové je používat vodu z ověřeného zdroje, ideálně z veřejného vodovodu.
- Stejně tak je dobré konvici pravidelně čistit od vodního kamene a nenechávat v ní dlouho stát malé množství vody, které jen znovu a znovu ohříváte.
- Pro kojence a těhotné ženy je lepší používat čerstvě natočenou a jednou převařenou vodu.
- A pokud se ocitnete v oblasti s nejistou kvalitou vody, například u studny nebo v exotické destinaci, vždy se řiďte místními doporučeními.
Když se budete těchto zásad držet, můžete si hrnek čaje z převařené vody dopřát s čistým svědomím. Větší službu svému zdraví totiž uděláte výběrem kvalitní vody a čisté konvice než úzkostlivým vyléváním každého zbytku po jednom uvaření.
Zdroj: centrum.cz, Český rozhlas Plzeň, Extralife, Medium.seznam.cz, vhos.cz
