Milujeme rodinné firmy, kde se řemeslo předává z generace na generaci, kde se mladí učí od starších a starší se nechávají inspirovat mladými. Rodinný Lihovar Poněšice je přesně takový. Nachází se v malebné jihočeské vesničce nedaleko Hluboké nad Vltavou a pracují zde už tři generace rodiny Ledajaksů: táta, dcera a vnuk. Založil jej činorodý děda „ajťák“ a dnes koluje pálení rodině v žilách.
Píše se rok 2002 a v jihočeské chalupě, která bývala kdysi maštalí a vejminkem, se rodí firma. Nevznikla mezi tabulkami a na základě analýz růstu, ale ze zvláštního klidu po probuzení. „Děda se jednou ráno zvedl a řekl: založím lihovar,“ vzpomíná dnes rodina Ledajaksových. Ne, nesnažil se uniknout před nudou důchodu, šlo o přirozené pokračování života člověka, který byl celý život činorodý: sportoval, choval včely, staral se o zahradu. A miloval techniku.
V roce 2003 se vyjel první kotel jablkovice a ve stejném roce se narodil Viktor Ledajaks, dnešní tvář třetí generace. A rodinné firmě se daří čím dál lépe. Jaký je příběh rodinného Poněšického lihovaru? Je to příběh o technice, poctivosti a chuti plánovat pět kroků dopředu: jeden krok je respekt k řemeslu, druhý k technice, třetí k designu a mladistvému marketingu, čtvrtý k zákazníkovi. A ten pátý? Ten patří budoucnosti.
Technologie se potkává s řemeslem a kvas je král
- „Děda zakladatel“ chtěl vytvořit něco jedinečného, poctivého, co bude přinášet radost nejen jemu, ale i ostatním. Lihovar už vstoupil do třetí dekády a on jej neustále technologicky zvelebuje a zdokonaluje. Vybavil lihovar několika vlastními vynálezy, které usnadňují práci a zajišťují kvalitu pálenek: postavil chytrou automatiku kolony, zavedl rekuperaci vody i reverzní osmózu a před pár lety přešel lihovar na plně měděnou kolonu.
- Poněšice ročně zpracují zhruba 200–250 tun ovoce a vyrobí kolem 6 000 absolutních litrů destilátu (cca 30 000 lahví).
- Klíčem je blízký pěstitel, který vozí ovoce v menších dávkách podle dozrávání, a malé kvasné nádoby, ne tisícilitrové tanky. Letní ovoce jde do kotle dřív, než stihne zoxidovat, podzimní kvas si leží měsíce, aby zesílilo aroma.
Od jabloně k mrkvi aneb odvaha v portfoliu
- Území mezi Vodňany a Lhenicemi je ovocnářské srdce a Poněšice ctí klasiku: švestka, hruška, jablko. Nikdy se ale nebáli ani „divočin“. Mrkvovice? Ano, vznikla v roce, kdy ovoce pomrzlo. Dnes je z ní rarita, kterou v Česku dělá jen hrstka odvážných. A co dál? Např. jeřabinka, rybízovice z černého rybízu, spolupráce s pekárnou na zkvašeném žitném chlebu.
- A pak je tu nový pól značky: gin. Do roku 2021 převažovaly pálenky a likéry. Vstup Viktorovy generace přinesl dynamiku, která dává smysl i ekonomicky, protože gin se dá vyrobit rychleji, snese experiment a skvěle funguje jako nosič příběhů.
- Jejich pálenky, likéry a giny ochutnáte i v těch nejlepších restauracích jako je Reason Jana Horáka nebo Kro.
Rodina jako provozní systém
Děda, který lihovar vymyslel, už dnes tolik neběhá. Zdraví dokáže přibrzdit i nejodhodlanějšího. Ale hodnoty, které vsadil do základů, zůstaly. Poctivost není v Poněšicích marketingové slovo, je to návyk. „My ani nevíme, jak bychom to ošidili,“ říká rodina se smíchem. Tým je malý, kromě rodiny pomáhají dva místní brigádníci z vesnice, která má – bez nadsázky – asi 37 obyvatel.
- V roce 2009 se přidala druhá generace. Klára Ledajaksová, dcera zakladatele, vede provoz, drží obchod a administrativu. A i když k její práci patří hodně papírování, říká, že je to práce voňavá a dává svobodu něco skutečného vyrábět.
- V roce 2021 se pak připojila i třetí generace. Viktor Ledajaks přinesl do lihovaru zkušenosti kuchaře a duši cestovatele a otevřel ginovou kapitolu. Giny jsou kreativní laboratoří i mostem k mladšímu publiku.
Zdroje: Apetit, Lihovarponesice.cz
