Její jméno je pojem, a když se řekne cukrařina, bude zřejmě jedno z prvních, které vám okamžitě vytanou na mysli: Iveta Fabešová. Do jejích cukráren se chodí na precizní zákusky a za zážitkem, o Vánocích se peče cukroví podle její kuchařky a nyní ji můžete potkat naživo i na našem zimním Apetit pikniku. Co zde bude péct?
Potkat se s Ivetou Fabešovou je vždy inspirativní zážitek. Je to žena, která svou prací žije, má neskutečný elán a nadšení, je plná nápadů a jde si za svými sny. A milovníky sladkého bere s sebou, protože jí dělá radost, když jim chutná. Vyhlášená cukrářka bude jedním z VIP hostů na zimním Apetit pikniku a my jsme si s ní povídali nejen o tom.
V jednom rozhovoru jste řekla, že v době, kdy jste skončila v prvních kavárnách, které nesly vaše jméno, a přemýšlela jste, co bude dál, tak byl jeden z návrhů být šéfredaktorkou food časopisu. Jak by vypadal food časopis pod vedením Ivety Fabešové?
Pokud bych měla volnou ruku, tak bych začala už formátem. Potřebovala bych rozhodně větší formát a asi i trochu jiný papír. A co bych moc ráda, tak aby všechno jídlo, co je uvnitř časopisu, vytvořila redakce. Aby tam byl v každém obrázku ten jedinečný rukopis.
Kterým číslem byste ráda začala?
Mně by se líbilo jaro. Úplně to vidím...
Za měsíc a kousek budou Vánoce. Bez čeho se ty vaše neobejdou? Musí být něco speciálního na talíři, nebo je to spíš o pocitu, atmosféře, klidu?
Miluju právě ten klid, když víme, že jsme na provozovnách zvládli dva náročné, ale krásné měsíce, a můžu si to náležitě užít. Letos mám asi 11 kurzů vánočního cukroví, což je obrovský zápřah, protože to znamená nějakých 88 lidí! A do toho mám i další kurzy, což mě nesmírně baví, ale vyžaduje to i velké úsilí mě jako lektora. Aby kurz měl kvalitu, aby byla naplněna očekávání všech účastníků, mnohdy velmi rozdílná, a na konci dosáhli stejného výsledku. Bez ohledu na to, že možná mají různé zkušenosti apod.
Vzhledem k tomu, kolik během předvánočního období napečete v práci... Pečete cukroví i doma?
Slíbila jsem to dceři, protože říkala, že je to děsné, jak málo spolu pečeme. A letos si to užijeme. Máme rádi naprostou klasiku, což jsou vanilkové rohlíčky a linecké, pak máme takové medové trubičky, které jsem dělala já s mojí babičkou – jsou to placičky, které se musí ještě teplé rychle smotat na vařečku, a my to máme strašně rádi. A pak asi nebudou chybět perníčky.
Bez jakých surovin se neobejdete? Tak moc, že byste si je vzala i na opuštěný ostrov?
Vanilka, čokoláda. To je můj naprostý základ.
A u čeho neděláte kompromisy?
U surovin obecně. Je mi jedno, jestli jsou z Čech, z Itálie nebo Francie, mně jde o to, aby surovina splňovala to, co po ní chci. A pokud to splňuje, tak super, ale místo původu tolik neřeším. Pro mě je zásadní kvalita.
Jste člověk, který si fotí jídlo? Vaše zákusky jsou extrémně fotogenické.
Velmi málo. Jsem na Instagram a online svět trochu lajdák. Ale když navštívím michelinskou restauraci šéfkuchaře, kterého sleduji a obdivuji, tak si to vyfotím. Například nesmírně obdivuji Yannicka Alléna – je neskutečné, že má restaurace po celém světě a každá restaurace je absolutně famózní. Ne všechny jsou michelinské, má i bistra, podniky zaměřené na brunche apod.
Sama vedete dva podniky. Je těžké vás okouzlit?
Nemyslím si. Paradoxně si totiž myslím, že gastronomie vlastně není těžká. Stačí ty věci dělat nejlépe, jak umíte. Jak jednou někde řekl Zdeněk Pohlreich: Prostě kupte to nejlepší, co můžete, a udělejte s tím to nejmíň, co můžete. Někdy se to totiž zbytečně překombinovává...
Na co se nejvíc těšíte na Apetit pikniku a na co se můžou těšit lidé, kteří přijdou právě na tu vaši část programu?
Letos poprvé nebudu v roli návštěvníka, ale budu na stage a moc se těším na tu atmosféru. Budu dělat Paris Brest, protože je mi blízká francouzská cukrařina. A tenhle zákusek mám moc ráda, je trochu podobný našemu větrníku... Nedávno u nás byla světově uznávaná korejská cukrářka Alexis Lee, která Paris Brest dělala v trochu jiné podobě a to mě inspirovalo vrátit se k tomuto zákusku.
Zdroj: rozhovor pro Apetit
