Co kromě chuti máte na jídle rádi? Že i hezky vypadá, protože jíme očima. Že umí vyjádřit vaše city a pocity, protože láska prochází žaludkem a jídlo je dokonalý jazyk lásky. A také to, že umí vyprávět příběh, vyvolat vzpomínky a někdy také hádku... To třeba, když Francouz řekne, že je pyšný na to, že z jeho země pochází croissant. A slyší to ten, z jehož země pochází ve skutečnosti.
Do Itálie se těšíte na pizzu Margherita i lasagne, do Španělska na paellu a do Japonska zase na sushi. Ale co kdybychom vám řekli, že spousta jídel, která možná považujete za typické symboly určité země nebo kraje, má ve skutečnosti kořeny úplně jinde? Budou vám méně chutnat? To asi ne, ale na druhou stranu: pořádek dělá přátele a platí to i na talíři. Pojďme tedy udělat pořádek v tom, kde „se narodil“ ten již zmíněný croissant a další oblíbené pokrmy.
Proč se pletou dějiny jídla? Je zcela přirozené, že každá země chce mít „to svoje“, pokrm, na který je pyšná, který ji proslavil a za kterým sem jezdí turisté. A někdy se zkrátka stane, že v tom šíření surovin, objevování kontinentů nebo globální obchod zkrátka udělá trochu hokej... A tak dnes mnozí považují rajčata za základ italské kuchyně, přestože Evropa je poznala až po objevení Ameriky.
Které pokrmy jsou vnímány jako tradiční jídla konkrétní země a přitom je to jeden velký mýtus? Tikka Masala indicky jen zní a Chili con carne sice všichni považují za symbol Mexika, ale pravda je úplně jinde...
Zdroj: Apetit
