Představte si, že sedíte v útulné polské restauraci a s chutí a cíleně si objednáváte k polévce čerstvý chléb. Číšník pozvedne obočí, ujistí se, že jste se nepřeřekli a vy nechápete, co mu vadí. Přece musí rozumět, jsme všichni Slovani! Co jste si tedy vlastně objednali a proč se číšník tak divil? Vítejte ve světě potravinových „falešných přátel“ slovanských jazyků, kde zdánlivě známá slova klamou.
Jak už jste asi pochopili, číšník vám čerstvý chleba opravdu nedonesl… Polévka krásně voní, láká oko a po ochutnání máte chuť zatleskat, povedla se dokonale. Pak vezmete do ruky chleba. Ano, chléb se polsky řekne skutečně chleb. Máte tedy z poloviny vyhráno. Jenže z poloviny! Už při doteku vám něco nehraje. Ale co? Dojde vám to, až se zakousnete. Chleba je totiž starý, tvrdý, okoralý. To v polštině značí slovo czerstwy. Napadlo by vás, že pokud chcete opravdu čerstvý chleba, musíte požádat o świeży chleb?
Malá lekce polštiny aneb jak to chodí v restauraci
Polština je sice slovanský jazyk, a když se trochu zaposloucháme, můžeme docela rozumět, slova máme podobná. Problém je v tom, že ne vždy vyjadřují totéž.
Prekérní situace může nastat už v okamžiku, kdy se poohlížíte po jídelním lístku. V lepším případě na deskách uvidíte nápis menu, v tom horším karta dań. Nejedná se o daňové přiznání nebo něco podobného, opravdu je to jídelní lístek.
Po chvíli studování vám možná zamrzne úsměv na rtech, a tak jste rádi, když se objeví číšník. Usměje se na vás a úslužně se zeptá něco ve smyslu: „Czy mógłbym coś państwu polecić?“ Nepropadejte panice, nejedná se o šarlatána převlečeného za číšníka, nikdo vás léčit nebude. Číšník se vás ptá, co vám může doporučit.
Co tedy v polském jídelním lístku můžete najít?
Základ je vědět, co znamenají jednotlivé nadpisy a samozřejmě také pokrmy. Jak už jste asi pochopili, pokud budete používat češtinu, nemusíte vždy uspět. A ani pomalé tempo nebo slabikování českého slova vám úspěch nepřinese.
- První slovo, které by vás mohlo překvapit, je przystawka. V jídelním lístku ho najdete napsané spíše v množném čísle, tedy przystawki. Jedná se o předkrmy. Pozor na slovo kanapka, které my vnímáme jako nějakou jednohubku. V polštině označuje slovo kanapka sendvič, obložené pečivo a v některých případech dokonce hamburger.
- Polévky najdete pod slovem zupy. Největším překvapením asi bude, když mezi polévkami uvidíte rosół, který by mohl evokovat český rosol. Polský rosół je ovšem vývar. Rosół z kury tedy nebude rosol připravený z nějaké kůry, ale kuřecí vývar.
- Pokud si chcete objednat něco s masem, pak hledejte slovo mięso. Asi vás příliš nepotrápí názvy jako wieprzowina (vepřové), wołowina (hovězí) či mięso z kurczaka (kuřecí). Pozor si dejte u slova kotlet, nejedná se totiž o kotletu, ale o plátek masa, nejčastěji přírodní řízek. Druhým zádrhelem může být slovo kiełbasa, řeč není jen o klobásce, ale také o salámu.
- Bezmasé pokrmy najdete pod spojením dania wegetariańskie. Máte-li chuť na makaróny, pozor na polské slovíčko makaron, které označuje těstoviny obecně.
- Dezerty se ukrývají pod slovem desery. Pokud uvidíte v menu slovo ciasto, jedná se nejen o těsto, ale především jde o různé sladké pečivo, zejména koláče, dorty. A pozor, slovo kolacja tedy nejsou koláče, nýbrž večeře. Zrádné je i slovo cukierki, pod kterým se skrývají cukrovinky a bonbony. Takže pokud byste potřebovali více cukru třeba do kávy, řekněte si o cukier.
Na jaká slovíčka si ještě dát pozor?
Určitě se nebudete v Polsku pohybovat jen v restauraci, třeba navštívíte i nějaký obchod nebo tržnici.
- Obchod hledejte všude tam, kde visí cedule sklep, to je totiž polsky obchod. A pozor na nápis piwnica, který označuje český sklep či suterén.
- Na tržnici vám možná zamotá hlavu jagoda, což není jahoda, ale borůvka. Pokud toužíte po jahodě, hledejte nápis truskawka.
- Když vám budou nabízet koperek na přípravu vaší mizerie, nikdo nechce, abyste zažili nějakou mizérii nebo bídu. Prostě vám nabízejí kopr do typického okurkového salátu se smetanou a koprem, který se nazývá mizerie. Mimochodem tento salát vás v létě příjemně osvěží a chutná opravdu báječně.
Polština nám může znít povědomě, ale zdání často klame – zvlášť když přijde na jídlo. Slovanské jazyky sice sdílejí stejné kořeny, ale v drobných odlišnostech se může skrývat pořádná porce nedorozumění. S trochou jazykové obezřetnosti si tak polské menu užijete naplno.
Zdroj informací: Autorský text
