Advent je čas očekávání, radosti a příprav na Vánoce. Je provoněný prvními kousky cukroví, ale i zahalený tajemstvím starobylých rituálů. Ačkoli byl spojován s křesťanstvím, dnes oslovuje téměř každého. Proč ho vlastně slavíme a jaké příběhy se skrývají za tradicemi, které tak dobře známe?
Slovo advent pochází z latinského adventus, což znamená příchod. Jde o čtyřtýdenní období příprav na Vánoce, které začíná první adventní nedělí a vrcholí Štědrým dnem. Jako doba duchovní přípravy na oslavu narození Ježíše se advent objevil v křesťanské tradici. Některé jeho kořeny ale sahají ještě hlouběji, tedy až k pohanským oslavám zimního slunovratu, kdy lidé v nejtemnější části roku s nadějí vítali návrat světla.
-
Zajímavost: První zmínky o tomto období bychom našli už v 5. století v Itálii, ale jeho podoba se postupně měnila. Až papež Řehoř Veliký na konci 6. století stanovil, že advent bude trvat právě čtyři neděle.
V minulosti byl advent dobou ztišení a zklidnění. Lidé nejen rozjímali, ale také dodržovali půst. Bylo nemyslitelné pořádat hlučné zábavy, svatby nebo velké hostiny.
Adventní věnec: Čtyři svíčky pro čtyři týdny naděje
Snad nejznámějším symbolem adventu je adventní věnec. Tato tradice se zrodila poměrně nedávno: v roce 1838 v Německu. Tehdy protestantský teolog a pedagog Johann Hinrich Wichern vytvořil pro děti v sirotčinci velký dřevěný kruh, na který každý den přidával jednu svíčku, aby jim ukrátil čekání na Vánoce.
Postupem času se zvyk zjednodušil na dnešní podobu se čtyřmi svíčkami, které zapalujeme postupně každou adventní neděli. Do českých domácností se věnec jako neodmyslitelná součást sváteční atmosféry dostal až v průběhu 20. století.
-
Zajímavost: Věděli jste, že barvy svící mají také svůj význam? A že se v různých zemích tyto barvy liší? Nejběžněji se setkáváme s fialovou, růžovou a bílou. Každá svíčka tak představuje jeden symbol. První zapálená značí naději, druhá mír, další přátelství a poslední lásku.
Adventní kalendář: Sladké odpočítávání do Štědrého dne
Čekání na Vánoce především dětem zpříjemňuje adventní kalendář. Jeho první podoby se objevily v 19. století v Německu, kde šlo o jednoduché obrázkové listy. Později přibyla otevírací okénka, za kterými se skrývala malá překvapení nebo sladkosti. Dnes mají kalendáře nespočet podob a patří k nejoblíbenějším předvánočním zvykům v celé Evropě.
Kouzlo staročeského adventu: Větvičky, věštění a betlémy
K českému adventu odedávna patřily i lidové zvyky plné magie a spojení s přírodou. Na svátek svaté Barbory (4. prosince) si dívky trhaly třešňové větvičky, takzvané barborky. Pokud do Vánoc rozkvetly, znamenalo to naději na brzké vdavky. Svátek svatého Ondřeje (30. listopadu) byl zase spojen s různými způsoby věštění budoucnosti.
Nesmíme zapomenout ani na stavění betlémů, tradici, která se u nás rozšířila díky svatému Františku z Assisi. Právě betlémy proměňovaly prosincové domácnosti v kouzelná místa, kde se propojovala křesťanská víra s lidovou tvořivostí.
Advent v moderní době: Shon, nebo návrat ke klidu?
Dnešní doba dala adventu nový rozměr. Často se zdá, že klid a rozjímání nahradil předvánoční shon a stres z nakupování dárků. Přesto stále více lidí vnímá advent jako příležitost zpomalit. Chtějí si užít klidné chvíle s rodinou, péct cukroví a zapalovat svíčky na věnci. Advent se tak pro mnohé stává nejen připomínkou tradic, ale i šancí načerpat sílu a najít radost v maličkostech.
Zdroj: Apetitonline, nationalgeographic, medium.seznam, stoplusjednicka
