Ač jsou Vánoce svátky tradiční a patří k nim od nepaměti hned několik svátečních pokrmů, nenajdete zcela jistě dvě rodiny, které by se setkaly nad stejným menu, v každé domácnosti vypadá tradice trochu jinak. A není tedy divu, že Vánoce chutnají jinak i v každé zemi. Důvody jsou různé: rozdílná kultura a historie, kolonizační vlivy, ale i lokální suroviny apod. Nakouknout k sousedům je ovšem vždy zajímavé, co říkáte?
Ve většině domácností se během roku nikterak zásadně nemění obsah lednice a spíže: vaří se často podobná jídla, pečou podobné dezerty, členové rodiny mají svoje chutě apod. Kdy ale nastává změna? Před Vánoci a během nich. To i v rodinách, kde na majonézu během roku nenarazíte, najdete klidně velkou sklenici. Lednice praskají ve švech, protože jestli je něco během těchto svátků zakázáno, tak byť jen na sekundu pocítit hlad. To se toleruje jen při vyhlížení zlatého prasátka!
A odpovídá tomu i sváteční menu. Na ničem se nešetří, v kuchyni se nespěchá, vše musí být dokonalé, dieta je sprosté slovo a na nějaké novoty nebo chuťové twisty se většinou nehraje. Gastro tradice se předává po generace a nejde jen o obsah talíře, ale o rituál s jídlem spojený, o způsob, jakým se jídlo servíruje, kdo vaří a jak jsou rozdělené role, jaké ingredience se používají. V mnoha tradicích je jídlo komunikačním kódem: sděluje pohostinnost, rodinnou kontinuitu a vztah ke světskému a náboženskému času.
Historicky vznikala vánoční menu pod vlivem několika faktorů:
- náboženské zákazy a povolení (např. přísné postní dny a jejich ukončení),
- sezónní dostupnost surovin (skladované obiloviny, sušené ovoce, nakládané ryby),
- sociální postavení (maso a exotické koření jako ukazatel bohatství) a technologické možnosti (pece, solení, sušení).
Nahlédneme-li víc do historie, zjistíme, že mnohé pokrmy mají kořeny v dřívějším rituálu, který bych ovšem adaptován do současnosti. Příkladem budiž britský vánoční puding, který byl původně praktickým jídlem a u přípravy se využily zásoby a trvanlivé suroviny, ale postupně se stal symbolem britské vánoční tabule.
Vánoční kuchyně není rozhodně exponát z muzea, na který se nesmí „sahat“. Tradice se sice udržují, ale často se i různě obměňují nebo navzájem mění a mísí: dejte dohromady nostalgii s globalizací a dostane se vám nových chutí. Co ovšem zůstává je, že se u stolu scházíme s lidmi, kteří jsou nám blízcí.
